1

1.5.2014 (+3, polojasno, +7) vykoupání Hectora, odpoledne do lesa

Odpověď na otcovu víru

A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala. Mt 9,25

Byli jste někdy svědkem zázraku nebo příhody, která se vymykala normálnímu myšlení? Viděli jste třeba, jak záchranáři ze zdemolovaného auta, které vypadalo jako zmačkaná plechovka, vyprostili řidiče, který neměl ani škrábanec?
Před několika lety můj kamarád přežil autonehodu. V rychlosti okolo dvou set kilometrů vyletěl z dálnice. Následovaly desítky kotrmelců, během nichž z auta vypadla jeho manželka, která nebyla připoutaná. Když k jeho autu přijeli záchranáři, kteří jeli „náhodou kolem“, chtěli volat pohřební službu. Nevěřili, že v tom, co z jeho auta zbylo, by někdo mohl přežít. Kamaráda vystříhali až přivolaní hasiči. Než ztratil vědomí, stihl ještě upozornit, že někde poblíž musí být jeho manželka.
Při mé návštěvě v nemocnici děkoval Bohu, že oba dva přežili. Celou příhodu mi podrobně vyprávěl asi půl hodiny. Umíte si představit, jak by tuto autonehodu se šťastným koncem dokázal zpracovat Alois Jirásek? Možná by napsal román tak na čtyři sta stránek.
Z tohoto pohledu mě překvapuje Matoušova stručnost. Jeho přátelé Petr, Jakub a Jan se stanou očitými svědky vzkříšení mrtvé dívky. Určitě mu o tom podrobně vyprávějí. Jiní na Matoušově místě by o tom napsali pár stránek, jemu stačí jedna věta: „A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala“ (Mt 9,25). Matoušova stručnost vůbec nesnižuje velikost Ježíšova mocného činu. Spíše mu dodává božskou moc a autoritu.
Marek je hovornější: „Vzal ji za ruku a řekl: ‚Talitha kum,’ což znamená:
‚Děvče, pravím ti, vstaň!’ Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu“ (Mk 5,41-43).
Zdá se to tak prosté. Ježíš na mrtvou dívku promluví, a ona vstane zdravá, jako by se nic nestalo. Ježíš ještě rodičům, kteří se z toho překvapení nemohou vzpamatovat, připomíná, aby jí dali najíst. Ježíšovo slovo má stále stejnou moc jako na počátku dějin našeho světa. I tehdy, podle Mojžíše, řekl slovo a zem se zaplnila životem. Boží slovo má moc. Ježíšovo slovo má moc vrátit k životu i ty, kteří už zemřeli.
Na počátku je víra zoufalého otce. Jairus je táta, který to nevzdá, ani když jeho dcera zemře. Vydává se za Ježíšem a poprosí ho, aby jeho dceru probudil k životu. Jde požádat o něco, co do té doby Ježíš ještě neudělal. Víra pro Jaira není jen náplní svátečních dnů. On vírou žije, když je dobře, i když mu umírá dcera.
Díky Jairově víře může Ježíš vykonat stejný zázrak, jaký udělá i při svém druhém příchodu: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení“ (J 5,28.29).

Pane, děkuji, že vždy odpovídáš na víru lidí. Děkuji, že díky víře jednou vzkřísíš všechny, kdo s touto vírou zemřeli. Chci být mezi nimi. Uč mne, prosím, takové víře.

VLASTIMIL FÜRST 1. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ