16.4.2014 (-1, polojasno, silný vítr, navečer slunečno, ale zima, -4)
Má víra pomůže druhým
Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Mt 9,1.2
Včera jsme přemýšleli o síle přátelství. Mít dobrého přítele, to je obrovský poklad. Víc než tučné konto v bance. Ježíš nám takové přátelství nabízí.
V příběhu o uzdravení ochrnutého je ukryta ještě další moudrost: „Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: ‚Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy’„ (Mt 9,1.2).
Matouš i další evangelisté hovoří o tom, že „Ježíš viděl jejich víru“. Viděl víru přátel nemocného muže. To je zvláštní formulace. Spousta křesťanů říká, že víra je jejich soukromá, vnitřní záležitost, do které těm druhým nic není. Nechtějí nic slyšet o tom, že skutečná víra je vidět.
V našem příběhu kamarádi ochrnutého muže věřili, že mu Ježíš může vrátit zdraví. Když o tom přesvědčili i svého nemohoucího přítele, vydali se za Ježíšem. U domu, ve kterém zázračný léčitel právě kázal, uviděli zástup lidí. Pochopili, že normální cestou se dovnitř nedostanou. Jejich víra jim dala sílu a odvahu provést odvážný plán, který je napadl. Nakonec nemocného muže i s nosítky spustili Ježíšovi k nohám.
Ježíš viděl jejich odhodlání, odvahu, vynalézavost a v neposlední řadě i naději v jejich očích. Proto ani chvíli neváhal a začal jednat. Na konci Matoušova vyprávění jsou nosítka zbytečná.
Diskuze o tom, zda je víra vidět nebo není, provázejí křesťany až dodnes. Apoštol Jakub vede polemiku s fiktivním zastáncem názoru, že víra vidět není a nemusí ji provázet žádné viditelné skutky. Nakonec napíše slova, ze kterých přímo čiší Jakubovy emoce: „Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?“ (Jk 2,19.20).
Přátelé mohli navštívit ochrnutého kamaráda a pak s ním hovořit o tom, že kdyby se dostal k Ježíši, určitě by mu pomohl. Poté, co uviděli davy lidí okolo domu, mohli to vzdát a říci si, že už udělali dost. Jenže oni svého přítele milovali a měli i velkou víru v Ježíšovu uzdravující moc. Díky nim mohl Ježíš vykonat tento zázrak. Díky jejich přístupu k tomuto problému byl jejich kamarád nakonec uzdraven a mohl s nimi chválit Boha za jeho velkou milost a lásku.
Tento příběh mi ukazuje, jak velký význam může mít má víra pro lidi, kteří nemají takové možnosti jako já. Matoušovo vyprávění mě motivuje k přímluvným modlitbám. Bůh i dnes vidí mou víru a díky ní může pomáhat lidem, kteří by jinak byli ztraceni.
Pane, děkuji Ti, že Tvá uzdravující moc je stále stejná. Dej mi víru přinášet k Tobě členy mé rodiny i přátele s vírou, že jim pomůžeš. Dej mi stejnou vytrvalost a vynalézavost, jakou měli přátelé, díky nimž jsi mohl uzdravit muže, který by se k Tobě jinak nikdy nedostal.
VLASTIMIL FÜRST 16. DUBEN 2014 ZAMYŠLENÍ