20.4.204 (+5, občas slunečno, spíše polojasno až zataženo, bouřka, +6)
Povolání kolaboranta
Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Mt 9,9.10
Občas rozbouří hladinu veřejného mínění zpráva, že významný politik spolupracoval s StB. Občas se to dokonce dovídáme o lidech, kteří jako kněží učí lidi morálce. Co s těmito lidmi? Názory se různí. Mnozí volají po jejich odsouzení a jiní jsou ochotni odpustit.
Podobné téma bylo žhavé i v době Pána Ježíše. Židé byli okupováni Římany a nemohli se dočkat, až se najde někdo, kdo je této potupy zbaví. V zemi ale bylo silné vojsko, a tak museli potichu snášet toto příkoří. O to víc ale nenáviděli své soukmenovce, kteří s okupanty spolupracovali a někteří na této kolaboraci dokonce založili své podnikání.
Bylo jen otázkou času, kdy se s touto skupinou lidí setká Ježíš. Lidé v jeho okolí očekávali, že je pěkně nahlas odsoudí. Jednoho dne k tomuto setkání skutečně došlo: „Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: ‚Pojď za mnou!’ On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky“ (Mt 9,9.10).
Umíte si to představit? To musel být šok. Ježíš, o kterém si mnozí mysleli, že je osvobodí, v pohodě stoluje s kolaboranty. Baví se s nimi jako s přáteli. Ani slovem se nezmíní o tom, že jsou zrádci. Ježíšovy akcie u představitelů národa silně poklesly, pokud se dokonce v jeho případě nejednalo o krach na burze.
Ježíš Matoušovi řekl něco úplně jiného, než lidé a dokonce i první učedníci předpokládali. Místo napomenutí ho povolal do své družiny.
„To přece nemůže myslet vážně,“ říkali si. „Pokud nás chce zbavit okupantů, měl by pracovat v přísné ilegalitě. Tajně shánět stoupence pro okamžik, kdy vyvolá veřejné povstání, které vyžene okupanty daleko za hranice Palestiny.“
Učedníci přemýšlejí: Ježíš si do své družiny nasadil agenta, který za peníze pracoval pro římského císaře. Tak to je konec. On se snad zbláznil. Vždyť Matouš bude donášet na ostatní. Určitě je zradí ve chvíli, kdy to pro něho bude výhodné. Má to jistě dobře spočítané. Nikdy nedělal nic, z čeho by neměl tučný zisk…
Vzpomínám na důstojníka, se kterým jsem se setkal v Tachově, kde jsem byl na vojně. Když se dověděl, že jsem věřící, začal se mi svěřovat se svými problémy. Nikdy nechtěl být vojákem z povolání. Ale dostal se do průšvihu a pak už neměl jinou možnost než se upsat armádě. Když jsme v posledních měsících vojenské služby „stříhali metr“, on stříhal s námi. Šel do civilu dva dny po nás. Už se nemohl dočkat.
Ježíš nedělil lidi podle profesí nebo politické příslušnosti. Protože viděl do srdce, znal jen dvě skupiny lidí – ty, kteří touží po spasení, a ty druhé. Matouš nám neprozradil, jak se stal celníkem. Nevíme, proč podepsal spolupráci s cizí mocí. Ale víme jedno – toužil po změně. Když mu ji Ježíš nabídl, neváhal ani chvíli. Okamžitě vstal a šel s Ježíšem.
Pane, je dobře, že o našem spasení rozhoduješ Ty. Ty víš, co mám ve svém srdci. Pomoz mi vidět lidi Tvýma očima. Pokud je v mém okolí nějaký „Matouš“, který touží po změně, ukaž mi ho a dej mi vhodná slova.
VLASTIMIL FÜRST 20. DUBEN 2014 ZAMYŠLENÍ