27.5.2014 (+10, polojasno, navečer bouřka a liják, +10)
Dobro nebude zapomenuto
Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“ Mt 10,40-42
Představte si, že u vašich dveří zazvoní Karel Gott a požádá o sklenici vody. Jak byste reagovali? A teď jiná představa. Za dveřmi stojí lupič, který včera přepadl banku a kterého hledá policie. Nabízí vám polovinu lupu, když ho u sebe na pár dnů schováte. Obsloužili byste ho stejně jako slavného zpěváka?
Pán Ježíš posílá své učedníky na první samostatnou misijní cestu: „Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu“ (Mt 10,40-42).
Ježíš hovoří o pohnutce, která rozhoduje o ceně mých skutků a rozhoduje i o odměně. Když pomohu Karlu Gottovi a dozví se o tom novináři, budu možná jeden den na titulní stránce novin. A tím to skončí. Kdybych pomohl lupiči, protože mi nabízí podíl z lupu, možná na chvíli zbohatnu, abych později, až na to přijde policie, skončil ve vězení.
Jsou ale lidé, kteří nejsou slavní ani bohatí. Ježíš je nazývá nepatrnými. Za to, že jim pomohu, mne nečeká sláva ani bohatství. Ježíš směruje mou pozornost od slavných zpěváků a bohatých lupičů k lidem, kteří se rozhodli následovat Ježíše.
Když se Ježíš před návratem do nebe loučí se svými následovníky, říká: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,18-20).
Podle těchto slov se mohu i já stát jeho učedníkem. A jsou jimi všichni Ježíšovi následovníci. Když pomohu takovému člověku, pak podle Ježíše získám víc, než kdybych pomohl Karlu Gottovi nebo bohatému zloději. V tomto případě mi nebude odměnou fotka v novinách nebo balík bankovek.
Jaká bude má odměna? Ježíš ji popisuje takto: „Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou’„ (Mt 25,34-36).
Bůh se na takový skutek dívá stejně, jako bych pomohl jemu. Proto mě pozve do svého království. Nic lepšího mě nemůže potkat. Je to největší pocta v celém vesmíru. Nepozve mě na krátkou návštěvu svého paláce, ale přijme mě k věčnému pobytu. Nenabízí „zelenou kartu“ na pár roků, ale trvalý pobyt a občanství v nebeském království.
Pane, děkuji, že se staráš o každého, kdo se rozhodne jít v Tvých stopách. Pomoz mi, abych byl vždy připraven takovým lidem pomáhat. Ne s vidinou odměny, ale z lásky k Tobě.
VLASTIMIL FÜRST 27. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ