27.4.2014 (+5, polojasno, +9) Jirka u nás po Polsku, vymeteny roury do kamen
Ježíšova rychlá reakce
Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky. Mt 9,19
Jedna z prací, kterou jsem se snažil uživit ještě před sametovou revolucí, bylo zásobování. V technických službách okresního města jsem se staral o to, aby co nejméně aut stálo v dílně jen proto, že opraváři neměli náhradní díl.
Nebylo to jednoduché. Pokud jste nechtěli dávat úplatky, pak jste si občas museli připadat jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce. V jednom podniku měli těsnění, které nám scházelo. Ale potřebovali píst, který zase měli v jiném podniku, kde zase sháněli elektromotor, který by vám jinde vyměnili za koncové spínače…
A tak zásobovač často procestoval půl republiky, aby dovezl položku, která měla účetní cenu pár haléřů. Dnes už takové problémy nemáme. Stačí se podívat na internet a požadované zboží vám během několika hodin dopraví až domů.
I dnes můžeme zažít dobrodružné chvíle. Třeba na finančním nebo stavebním úřadě. Když potřebujete úředníka, většinou vám to dá pocítit. I dnes někdy získání jednoho razítka může být velice napínavá záležitost. Spousta lidí se dokonce domnívá, že průtahy na úřadech jsou normální, že to vlastně ani jinak nejde.
Když jsem koupil poslední auto, potřeboval jsem ho přihlásit. Vyrazil jsem proto na magistrát. Tam jsem zjistil, že jsem zapomněl odhlásit staré auto, které jsem předtím prodal. Byl jsem příjemně překvapen jednáním úřednice. Dál se usmívala, nenadávala, a dokonce v pohodě vyřešila problém, který vznikl mou neznalostí. Když jsem odcházel, tak jsem jí děkoval a přál jsem jí, aby se i ona setkávala na úřadech s podobným jednáním.
Včera jsme četli o Jairovi, který přišel za Ježíšem s prosbou o vzkříšení své dcery. Když Ježíše seznámil se situací, „Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky“ (Mt 9,19). Žádné otálení. Ježíš okamžitě vyráží na cestu, aby odpověděl na velkou víru nešťastného otce.
Když jsem tato slova četl, vzpomněl jsem si na Davidova slova ve 4. žalmu:
„Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti! V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu!“ (Ž 4,2). Také David měl pozitivní zkušenosti s vyslyšením svých modliteb.
Bible ale uvádí i příklady, kdy bylo třeba na vyslyšení modlitby trpělivě čekat. Čekat, až bude podle Boha vhodná chvíle ke splnění našeho přání. Bible ale dokonce hovoří i o tom, že některé naše prosby Bůh nevyslyší vůbec. To tehdy, když by nám naplnění naší touhy mohlo ublížit.
V tomto případě Ježíš odpovídá a okamžitě se vydává na cestu. Ví, že je to třeba. Jeho odpověď potřeboval Jairus a potřebujeme ji i my. Právě díky takovým zkušenostem, jako byla zkušenost tohoto otce, máme odvahu věřit, že Bůh jednou povolá k novému životu naše blízké, kteří již zemřeli. A pak nás spolu s nimi vezme do svého království.
Pane, děkuji Ti, že o vyslyšení mých modliteb nerozhoduji já, ale Ty. Často bych ublížil sobě nebo svým blízkým. Proto prosím: Bože, staň se i dnes v mém životě Tvá vůle.
VLASTIMIL FÜRST 27. DUBEN 2014 ZAMYŠLENÍ