28.5.2014 (+6, zataženo až polojasno, +10, nepršelo)
Pochybnosti velkého muže
Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech. Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Mt 11,1-3
Jedním z velkých omylů nás křesťanů je domněnka, že velikáni nemají problém s pochybností.
„Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech. Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: ‚Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?’„ (Mt 11,1-3).
Jan, který neměl problém ve svých probuzeneckých kázáních tepat nešvary společnosti, najednou pochybuje. Jan, který pokřtil Ježíše a slyšel z nebe Boží hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil“ (L 3,22), se ptá, zda je Ježíš skutečným Mesiášem. Jan, který neváhal i svého krále nazvat hříšníkem, když žil ve svazku, který odporoval Božím zásadám, posílá své učedníky za Ježíšem s otázkou, jež měla vyřešit jeho pochybnosti.
Právě v tom je jeho velikost. O svých problémech nediskutuje s lidmi, ale obrací se na toho jediného, který mu může pomoci.
Podobně jednal král David. O svých pochybnostech zpívá v žalmech, které vznikly, aby oslavily Boha za to, že nás v našich pochybnostech neopouští. Podívejme se na jeden příklad: „Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo“ (Ž 55,2-5). V jednom článku na blogu jsem napsal, že „i křesťan může mít někdy strach ze smrti, když připustí, že pravdu mohou mít ti, co říkají, že Bůh není“. V diskuzi jsem pak dostával vzkazy, že asi nejsem dobrý křesťan, a už vůbec ne pastor, když mohu napsat něco takového.
Paradoxně se mě zastala paní, která nebyla křes anka: „Já vám nevím – jestliže pastor napíše, že je možnost, že pravdu mají ti, co říkají, že žádný Bůh není, je to pro mě známka jeho obrovské pokory a respektu k víře a současně k lidem. Já se před tou větou a myšlenkou hluboce sklonila (a děkuji za ni). Neznamená totiž nic menšího než ‚já se necítím být neomylný‘ … vždy kdo z nás ví, co je nad námi…“
Velikost křesťana se pozná ve chvíli krize víry. Co v takové chvíli dělám? Na koho se obracím s prosbou o pomoc? Jan Křtitel své učedníky poslal za Ježíšem, aby u něj hledali odpověď na jeho pochybnosti. Udělal to nejlepší. Lepší řešení pochybností neexistuje.
Mnoho velikánů víry prožilo opakovaně zápas s pochybnostmi. Ani my nejsme lepší. Pochybnosti patří k našemu životu. Proto bychom neměli být zaskočeni, když nás zase zákeřně přepadnou. Pochybnosti tu jsou, ale záleží na mně, jak s nimi naložím: zda si je budu pěstovat a hýčkat, nebo je dám do rukou mého Pána s prosbou, aby mne jich zbavil.
Pane, toužím po víře, která nebude pochybovat. Skutečnost je ale zatím jiná. Až mou víru budou zase srážet pochybnosti o Tvé existenci, lásce i milosrdenství, buď se mnou a posiluj mou víru.
VLASTIMIL FÜRST 28. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ