Zamyšlení na dnešní den 10.11.2012 (+3, silný vítr, )
Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. Zj 22,2
UZDRAVUJÍCÍ LISTY
Hrabal jsem listí. Vzrostlé duby, které obklopují naši zahradu, se mi každý podzim starají o náplň nedělních odpolední. Mám hrabání rád. Miluji zemitou vůni listů a moc rád se brodím kobercem zářícím červenými, žlutými, oranžovými a černými barvami. A ta úleva, když seberu z trávníku poslední z celkového počtu 37 492 187 (cca) listů.
Americký básník Robert Frost půvabně popsal hrabání listí v jeho rodné Nové Anglii:
„Lopaty nabírají listy
jako lžíce z talíře
a pytle s listím
jsou lehounké jako balóny.
Ale hory, které jsem vytvořil,
se vždycky vysmeknou z mého objetí.
A na všechny strany se rozletí
a pokryjí mou tvář.“
Ten muž tam byl. Přesně takhle to chodí. Jen zkuste hrabat oceán nezachytitelné lehkosti, a oceníte slova Frostovy poezie.
Hrabání listí u Johnssonových zahrnuje přibližně dvacet hodin práce. Když je plodný rok, může to být i mnohem víc. Když jsme s Noelene oba doma, hrabeme společně. Když nás povinnosti odvedou z domu, zůstane práce jen na jednom z nás. Nejprve shrabeme listy na hromady. Potom hromady přemístíme na okraj naší zahrady k drtičce. Rozsekání celé té hromady obvykle zabere dalších deset až dvanáct hodin. Obsluha drtičky je od hlavy k patě pokrytá rozdrceným listím.
Ale hromada rozdrceného listí v sobě skrývá tajemství naší zahrady. Pořádně prokropená drť spolu se zeminou přijde ke slovu uprostřed zimy. Během jara potom listy utvoří základ pro růst všeho v zahradě. Podzimní listy znovu ožijí v jasné zeleni jarní trávy a oslnivých barvách květin.
Hospodin nám slibuje, že na nové zemi nám dá uzdravující listy.
Kristus sám je stromem života. Jeho milost uzdravuje národy, oživuje lidské bytosti a dává novou sílu. On léčí naše duchovní nemoci.
—————————————————————————————————————————————-
Jestliže Bůh léčí pak i mě
tělesně a taky duchovně
připadám si jak to listí
poletuji životem a on mě jistí
vítr mě odnáší kamsi v dál
a kdyby on mě nehledal
kdoví kam až bych doletěla
vyhlídka na to není skvělá
chvíli si let člověk užívá
těší se kam se podívá
a vzápětí vichr smýkne s listem
do bláta a na povrchu dosud čistém
zaschnou ošklivé skvrny
pak natáhne ruce keř s trny
a list další šrámy utrpí
občas se v louži potopí
a také slunce z něj krásu vezme
z barevné nádhery do hnědé bledne
a nakonec v závěji přikryje ho sníh
tak krásu stvoření zhyzdí hřích
a ten let žitím by skončil v beznaději
naštěstí Bůh píseň o naději
zapsat nechal do jarního tání
a je to píseň o shledání
kterým se začne příběh nový
krásnější než je ten pohádkový….