Zamyšlení na dnešní den 28.2.2013 (-4, slunilo svítíčko, -2)
Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme. Jak řekli někteří z vašich básníků: Jsme přece jeho rodina. Když tedy jsme Boží rodina… Sk 17‚28.29 (B21)
Jsme Boží rodina
Rodina — to je úžasné seskupení blízkých lidí a jistě velmi důležité téma k přemýšlení. Ne všichni ale žijí v rodině, mají partnera, děti nebo ještě žijí s rodiči. Jako věřící lidé ale přesto tvoříme rodinu. Jsme totiž součástí Boží rodiny, a pokud nejsme, jistě můžeme být. Vzpomínám na slova právě pokřtěné ženy: „Vyrůstala jsem jako jedináček. A najednou mám tolik sourozenců a takovou velkou rodinu!“
Apoštol Pavel napsal do jedné takové duchovní rodiny: „Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj“ (1Te 1‚1).
Je třeba si uvědomit, že Pavel byl předně výrazný evangelista. Byl povolán nést evangelium do celého světa a z toho bychom mohli usoudit, že to jediné, co ho zajímá, jsou ti, kteří ještě nenásledují Krista. Není to tak. List do Tesaloniky neobsahuje dogmatické výklady (a Pavel jich byl jistě schopen), ale mluví o důležitosti mezilidských vztahů v duchovní, sborové i církevní rodině.
Ano, církev je rodina a v jako takové je třeba starat se a zajímat jeden o druhého. Je třeba věnovat se mladým i starým věkem, „mladým i starým“ ve víře. Je třeba věnovat se jeden druhému, protože to všichni potřebujeme a protože to tak v rodině má být. My sice můžeme společenství sboru třídit s tím, že ten či onen potřebuje nějakou péči a zájem okolí, druhý je zase nepotřebuje, ale je možné, že právě tomu, o kterém si myslíme, že nic takového nepotřebuje, je naší pozornosti a zájmu nejvíce zapotřebí.
Naše děti nás potřebují, naše mládež nás potřebuje, ale i naši starší a staří lidé, kteří jsou už takříkajíc zakotveni v pravdě, nás potřebují. Stejně jako Bůh nedělá výběr ve smyslu „ten ano a ten ne“, tak ani my nedělejme výběr, ale zajímejme se o všechny. Zajímejme se o jejich potřeby, starosti i radosti. A oni se zase budou zajímat o nás.
Ve třetí kapitole, druhém verši Pavel píše, že k nim poslal Timotea, který tam neměl za úkol řešit nějaký problém, ale měl tam jít „pouze“ proto, „aby je utvrdil a povzbudil ve víře“. Stejně tak ve Skutcích apoštolských 15‚36 můžeme číst: „Po nějaké době řekl Pavel Barnabášovi: ‚Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně, a podívejme se, jak se jim daří.‘“
Žádné důležité poselství, ale projev důležité péče, která se vyznačuje zájmem o člověka. Nic konkrétního, „pouze“ podívat se, jak se jim daří. Každý člověk v rodině pokrevní i v rodině duchovní potřebuje povzbuzení pramenící ze zájmu o jeho osobu. Potřebuje cítit, že někam patří, že není ostatním lhostejný, a to jak v obecném životě, tak v životě víry.
Je i při nás, ať už v rodině pokrevní nebo duchovní, taková touha „podívat se, jak se jim daří“? Jan Dymáček
————————————————————————————————————————————–
Jdu se podívat jak se ti dnes daří
podívat se jestli ti oči ještě září
a povídat si s tebou jenom tak
můžeme jít ven a koukat do oblak
anebo se pojďme projít k lesu
taky ti pár pozdravení nesu
od těch co tu dlouho nebyli
vyhrnu si rukávy na košili
a naštípám ti taky trochu dříví
já vím že samota a stáří záda křiví
a už nemáš sílu jako prve
jsi bledší jakoby míň krve
kolovalo ve tvých žilách
nechci aby došlo zase na hrách
protože ta pomyslná zeď
musí být dost otlučená už teď
uvařím ti polévku anebo šálek čaje
a mluvme na rovinu hned zkraje
zkus mi říct v čem ty vidíš chyby
nechci ti jen říkat prázdné plané sliby
vím že si člověk vždycky neporučí
aby nemyslel na to co ho mučí
ale neodsuzuj se k životu na samotce
nechtěj být jako vězeň v temné kobce
pusť dovnitř sluníčko i přátele
a zkus se usmát aspoň trochu vesele
nemůžeš žít jenom ze vzpomínek
vážím si tvých moudrých připomínek
ale také ty mě zkus vážně brát
jsme rodina a mohlo by se zdát
že jsme si teď role vyměnili
dřív ty o mě teď já o tebe chvíli
toužím se doopravdy postarat
to Bůh mě na tobě učí jak mohu milovat
bližního svého jako sama sebe
a hřeje to u srdce a ruce míň zebe
když dáš mi svoje teď do mých dlaní
v modlitbě se k nám celé nebe sklání
a naslouchá nám s plnou pozorností
srdce je důležité a méně okolnosti…