Zamyšlení na dnešní den 2.1.2013 (-6, polojasno, -1)
A zformoval Hospodin Bůh člověka, prach z hlíny, a vdechl v chřípí (do nosu) jeho dech života a byl k duši živé. Gn 2‚7
Jinakost muže a ženy
A řekl Hospodin Bůh: „Není dobré být člověku pro sebe samého. Učiním mu pomoc jako proti němu.“ Gn 2‚18
A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu. Gn 2‚22 (překlad autora)
Velikán mezi fi lozofy, Platón, ve svém Sympoziu (189d—191d) pomocí mýtu obrazně líčí, jak se muž a žena doplňují: Za dávných časů prý bylo pohlaví trojí — mužské, ženské a androgynů. Člověk měl čtyři ruce i stejný počet nohou, dva obličeje, čtyři uši a dále dvoje pohlavní ústrojí i všechno ostatní. Tito lidé androgynové byli tak mocní, že se jich bozi začali bát. Aby androgyny Zeus učinil slabšími, rozetnul každého ve dví: „Když tedy původní těla byla rozťata ve dví, toužila každá polovice po své polovici … objímaly se a rukama splétaly se navzájem, toužíce spolu srůsti… Jest tedy již od té dávné doby lidem vrozena láska…“ Vzpomeňme, jak často lidé tak nevědomky řeknou: „Má druhá polovička“.
Bible vypravuje, že Bůh muže zformoval z hlíny a ženu postavil ze žebra. Z jakého důvodu mají oba svůj původ v jiném „materiálu“? Jistě je tím dána odlišnost. Jinakost druhého přitahuje, zbohacuje. Muž a žena jsou tolik jiní! A přece v polaritě ženského oproti mužskému spočívá pomoc. Ve Starém zákoně je slovo pomoc užíváno i pro Boha. Ve výpovědi „Bůh je naší pomocí“ (Ž 33‚20; 46‚6) se vyjadřuje, že Bůh je východisko i opora. Žena je muži tím, čím je žalmistovi Bůh. Tím, kdo jej posiluje a činí odolným. V ženě realizuje svou pomoc sám Bůh. Tuto pomoc muž sám v sobě nemá, byť pochází z jeho nitra. Půvab, něha, cit ženy jsou nenahraditelné a možný pouze v darování. Partnerství přináší moc zaplašit osamělost, kterou každá lidská bytost cítí. A je velkým tajemstvím vztahu muže a ženy, že pomoc je právě v opozici. Pomoc ženy je muži pomocí doslova jako proti němu. Kdo žije ve zralém partnerském vztahu shůry kultivovaném, ví, jak hluboce znalá zákoutí lidských vztahů Bible je.
O muži je řečeno, že je stvořen z prachu. Podle rabínů má muž tendenci do smrti utíkat. Aby ze života, ze svých závazků a vztahů do umrtvujících činností nezdrhal, má povinnost studovat Tóru, která ho pudí do života. Žena prý tím, že pochází ze živého, se přirozeně pro život vydává. Proto jsou ženy v judaismu od četných náboženských povinností oproti mužům oproštěny. Proč je žena stvořena právě z mužova žebra? „Bůh nestvořil ženu z hlavy muže, aby mu panovala, ani z paty, aby byla jeho otrokyní, ale ze žebra, aby byla blízko jeho srdci“ (Talmud). Jestliže existuje něco, s čím se člověk nikdy nevyrovná, pak je to samota. V blízkosti srdcí spočívá obrana proti samotě. Kdy nejsme sami? Když nás má někdo rád, čeká na nás, potřebuje nás. Osamocení lidé postrádají oporu v nouzi, solidaritu, přijetí.
V žebru je možno vidět i narážku na Chrám. „Výraz pro žebro znamená totiž také bok, boční stěnu, např. u oltáře, u schrány Hospodinovy, u chrámu“ (M. Bič). A navíc v textu není použito sloveso „utvořil“, nýbrž sloveso „vybudoval“, „vystavěl“ ženu. Jde o výraz vzatý ze stavitelství. Vztah muže a ženy je v Bibli popsán jako budování domu nebo přímo chrámu. Manželství, odehrávající se za zavřenými dveřmi domů a bytů, je tou nejdůležitější bohoslužbou života.
Hospodine, nedopusť na mne ani na mé milované samotu. Děkuji Ti za život mých rodičů a za domov, jenž mi vytvořili. Pomáhej mi žít pro mé nejmilovanější. Ať to největší dobro v našem životě má svůj původ v tom, co se děje a jak žijeme za zavřenými dveřmi našeho domova. Josef Dvořák
————————————————————————————————————————————–
Žena a muž to je rodina
manželstvím člověk začíná
tvořit s tím druhým bytost celou
Bůh myšlenku měl jistě skvělou
v tom vztahu dvou měl ráj být
láska a mír pokoj a klid
však něco změnilo se brzy
poznání někdy víc než mrzí
když člověk příliš mnoho ví
z odhaleného tajemství
může se totiž stát
že přestane milovat
a jinam se dívat začne
to pokušení je značné
a člověk pak jedná bezohledně
muž patřit má jen jedné ženě
a žena jednomu muži jen
pak může každý být spokojen
když nehledá jinde štěstí svoje
nikdy nebude upokojen
hlad a touha jež pochází ze zlého
v tom je asi tajemství všeho
že člověk spokojen být může
když cítí tep srdce a teplo kůže
toho s nímž tvoří pár
a také cítí citů žár
to všechno je poutá k sobě
pak nemůže skončit v hrobě
vztah který spolu budují
když společně životem putují
bude provázet je zdar
ve dvou snáz překonají zmar
(nedokončeno)