Po 59-té…
(neuvěřitelné se někdy stane skutkem)
Jsem jedinečná v celém vesmíru
a okolnosti přímo na míru
dostala jsem ve své rodině
v náruči tátově a mámině
a jak jsem rostla přitáhl mě svět
stvořený z jednotlivých vět
a později se mým světem staly knížky
ač často topím se přesto z výšky
dovedu se dívat na svoje zápasy
někdy milé legrace jindy hrozné trapasy
a jak jsem naplno vstoupila do hry
časem mi došlo že hlavně prohry
jsou typické pro život můj
neumím poručit si stůj
když zas a zas padám ze svahu
není nutno mít zrovna odvahu
cosi mě pudí a nutká stále
abych se zvedla a šla dále
mohu se radovat z maličkostí
těch opravdu dopřává mi dosti
každý můj jednotlivý den
kdo zvládne to může být spokojen
i z toho jak čas mu mezi prsty teče
málokdy modlívám se v kleče
mé srdce si stále neosvojilo pokoru
jak hlupák někdy jednám ve vzdoru
sama proti světu troufám si stát
a knokautována tolikrát
měla bych se už poučit
hlavou zeď stěží jde prorazit
tak proč to zkouším já sama nevím
a zřejmě se jen stěží změním
je to má donkichotská povaha
co tváří se jako odvaha
když vyráží do boje s minulostí
jako by z celé přítomnosti
zůstaly pouze ostré střepy
nejde je sesbírat a slepit
obraz je navždy poničený
a láska kterou touží ženy
dávat a také rozdávat
v mých rukou mění se častokrát
nevím proč na zboží které nikdo nechce
a nepřiznává se mi věru lehce
že vypadá to na téměř čistou prohru
já přesto chci čekat na finální dohru
až ukáže se kdo jak hrál
s kartami jež život rozdával…
(Pomezí 30.7.2014)