10.12.2012 (-7, )
Zmáhá mě únava a spát by se ještě chtělo
to přemlouvá mě mé stárnoucí tělo
které se touží poddat spánku
však Bůh promlouvá v tichém vánku
a jeho Duch mě probouzí
pokud se člověk nevzpouzí
a touží po jeho spolupráci
po chvíli ranní únava se ztrácí
a den začíná tak jak má
proč si to vlastně nepřiznám
že co jsem je jen milost Boží
která hradby hříchu boří
a vytrvale mi zvěstuje
že i mě Bůh tak miluje
že udělá cokoli
dokud člověk nesvolí
k nejnáročnější operaci
změnit srdce dá velkou práci
a také změnit myšlení
to člověka promění
na bytost oddanou Bohu
já také doufat mohu
že navzdory mé tvrdé hlavě
anebo snad proto právě
dokáže Bůh co možné je
a nad mou povahou vyhraje
nikoli ve tvrdém boji
on nejdříve mě upokojí
a něžně mě láskou odzbrojí
slíbil že nám všem vystrojí
na závěr úžasnou hostinu
nikdo nebude ve stínu
těch událostí opodál
každý kdo o to trochu stál
tam bude jásat nadšením
já doufám že se tam uvidím
se všemi které v životě
jsem potkala dík Boží dobrotě
a že nám tam bude báječně
život právě teď začíná – konečně!