Páteční soumrak 1.7.2016
Posledními paprsky slunce mraky zlatí,
den zamává křídly a pak se ztratí
na celou letní vlahou noc,
já cítím tu láskyplnou moc,
která nás drží při životě,
nejsme bezmocné osamělé kůly v plotě,
jsme součástí vesmírného děje,
až se mi z toho srdce chvěje,
jsem maličká tečička ve vesmíru,
to vědomí posiluje moji víru,
že nic pouhou náhodou neděje se snad
a vše pod sluncem (i když zajde) má svůj smysl i řád….
© Hanka Ščigelová