Plán na evakuaci
Jak vyhnat ptáky z měst?
Nestačí jen zloby zatnutá pěst.
Pokácejte stromy,
to jim srdce zlomí.
Prý stromy umírají vestoje,
tak za to už nedám ruku do hnoje.
Stromy umírají potupně poražené vleže,
ta zubatá a motorová už jejich těla řeže
bez kapky soucitu a lítosti.
Ach, je to ke vzteku a ke zlosti,
že to, co rostlo trpělivě po léta,
teď v závoji třísek smutně odlétá
do země nebytí a tlení,
kde mrchožrout už lačně zuby svoje cení.
Tam, kde vzpomínka se mění v dýmu mrak,
kam nezaletí křídlem žádný pták,
kde formy i obsahy se mění
a vše se navždy propadá do zapomnění.
Kácejme stromy a vymycujme keře,
beton a asfalt vypadá stále svěže.
A slzy už sotva co zkazí,
zraněná srdce navždy zmrazí
ta ledová bezmoc a beznaděj,
jež se vkrádá děj co děj
i do životů z ptačích tónů.
Zvoní tu hrana. Komu?