Zamyšlení na dnešní den 25.2.2013 (-1, taje)
Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů,… protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ 1Kr 19‚10.14
Pocit samoty
Tento verš je výstižně a barvitě popsán v Bibli kralické („proroky zamordovali … hledají života mého, aby mi jej odjali“). Elijáš se bojí, má strach. Z psychologického hlediska je to pochopitelné, po velkém vítězství (úspěchu) — pobil všechny Baalovy proroky mečem — nastává fáze útlumu, potřeba odpočinku. Elijáš dokonce vykazuje známky deprese. Přeje si umřít (1Kr 19‚4), pak usíná a Hospodin ho tak nechává, neodpovídá mu, ačkoli Elijáš k Hospodinu mluví. Až o něco později Hospodin Elijáše budí prostřednictvím anděla, který mu ukazuje na jídlo a pití. Elijáš si vezme a zase jde spát (v. 6). Pak jde k Chorébu — na Hospodinovo slovo, poslechl Hospodina. A Bůh se ho ptá: „Co tu chceš, Elijáši?“ (v. 9). A náš základní text je Elijášovou odpovědí. Cítí se sám. A je sám, i když s ním Hospodin mluví. Nevidí to, co bude následovat, není Bohem, aby věděl, co přijde, a viděl, koho si Bůh použije.
Elijáš dostává od Hospodina úkol — má pomazat Chazaela za krále nad Aramem, Jehúa za krále nad Izraelem a Elíšu má pomazat za proroka místo sebe (v. 15—17). Hospodin Elijášovi také prozrazuje, že zachoval v Izraeli 7 000 těch, kteří nepoklekli před Baalem. To Elijáš nevěděl. Cítil se sám. Hospodin ho však stále vedl.
Hospodin vede i tebe, i když se cítíš sám. Pokud s Bohem stále komunikujeme, je to dobré a On k nám bude mluvit.
Bože Hospodine, nenechávej nás samotné, děkujeme ti za společenství, které nám dáváš. Děkujeme i za dnešní den a prosíme o tvé vedení. Spoléháme se na tebe. Amen. Robert Ichman
—————————————————————————————————————–
Někdy si člověk připadá sám
ten pocit já moc dobře znám
sám na všechnu každodenní práci
a síly i motivace se už ztrácí
nastupuje strach ze selhání
zbraně i nářadí kloužou z dlaní
pot teče ne z námahy ale ze strachu
a padá jako já na zem do prachu
proč normální sebevědomí člověku schází
a jako zvířátko leze do mlází
s naivní myšlenkou najít si útočiště
raději se tak nechovat příště
lépe je posbírat zbytečky víry
než zkoušet zalézt do myší díry
samota je sice hodně zlá věc
když přemýšlíš zjistíš nakonec
že sám nikdy nemůžeš být
vírou se můžeš uchopit
ruky již Bůh ti podává
a hned ztratí se strach i únava
nezměníš najednou své pocity
však dobré je vědět že kde jsi ty
je také nablízku pomoc tvoje
čerpej ji z nebeského zdroje
je hluboký nekonečně
a pramen z něj bude prýštit věčně…