Podzim
Slunce skrylo svou tvář za mraky
na vině nejsou ale jeho rozpaky
brzy nastane čas zimního spánku
listí a tráva mají na kahánku
už brzy je spálí na troud mráz
a sníh pak přikryje vše snáz
svým bílým sametovým prostěradlem
jen čerň stromů v tom sněhu spadlém
vytvoří kontrast pro oko
kouř z komínů letí vysoko
hnán větrem kamsi do daleka
pak zamrznou rybníky i řeka
a krajina ztuhne v objetí smrti
mráz živou krásu krutě drtí
svou železnou pěstí bez milosti
a proniká až do morku kostí
jako děsuplný strach
slunce a mráz mají zvláštní vztah
nemohou mít sice styky vřelé
a přece je období zimy skvělé
pro unavené notorické spáče
slunce musí chvíli nízko nad obzorem kráčet
ale zase nastane čas jeho nadvlády
slunce s mrazem dělají jak v šachu rošády…
(Pomezí 15.11.2014)