Podzimní rovnodennost

Na této vesmírem se koulející planetě
je od zítřka zase na čas po létě
podzimní splíny už klepou na dveře
a srdce touží poddat se důvěře
že slunce v jednodenní rovnodennosti
prostor mezi dnem a nocí přemostí
přes propast do níž padají vody času
bude sice méně slunečního jasu
ale také příležitost vyspat se dosyta
a ranní vstávání když ještě nesvítá
k večeru soumrak spustí opony temné
někdy obloha bude od růžové jemné
barvit se až po tmavě rudý nach
já pokaždé úžasem nad tím řeknu „ach“
jak v noci na obloze chladem zjasněné
budou plout hvězdy tiše zasněné
a všechny stromy tím můžeme si být jistí
zabarví do všech tónů žluté listí
než vítr jako z kalendáře odtrhne je
a slunce vzdaluje se a čím dál méně hřeje….