Pro moji maminku
(k svátku matek 8.5.2011)
Když řekne se slovo „maminka“, co první napadne tě?
Úsměvy pro mě stále má, co hřejí jak slunce v létě.
Vždycky se na mně těšila, už když mě měla v bříšku,
pak v náručí mě nosila, četla mi mou první knížku.
Žvatlat mě slůvka učila, maminka moje milá
a rukama svýma mě hladila, hebčíma, než má víla.
Maminka je prostě maminka, co napadne tě teď?
Je nejhezčí a nejsladší, určitě víc než med.
Dokud máš svoji maminku, jsi nejšťastnější člověk,
jen maminka tě vždy pochopí, když potká tě od jiných nevděk.
Přeji si, ať je moje maminka mnohem víc ceněna,
nikdo mi jak ona nefoukal má odřená kolena.
Mamince chci i dnes děkovat za lásku, kterou mi dává,
ať veselá a šťastná je a taky hodně zdravá.
Proto teď prosím, Pane náš, mou maminku dobře mi chraň
a před vším zlým ji schovávej pod svoji mocnou dlaň.
Můj dík pro ni je něžná květinka, co jemnou vůní voní,
dívám se, jak moje maminka k ní hlavu svoji skloní
a v očích má úsměv – a možná i ztajených slziček pár,
to proto, že každé dítě je pro maminku největší dar.
(pro sbor 4.5.2011)