Zamyšlení na dnešní den 20.1.2013 (-10, -5)
Tehdy padla na tvář, poklonila se k zemi a zeptala se ho: „Jak to, že jsem nalezla milost ve Tvých očích, že sis mě všiml, i když jsem cizinka…“ Rt 2‚10 (čti celou kapitolu)
S kým ano, s kým ne?
Čemu je možné při výběru partnera předejít? Dává nám vůbec naše volba nějaké jistoty? Co kdyby se třeba uzákonilo, že si křesťan může začít jen s křesťanem?! Je to jistě ideální, když si může člověk padnout do oka s křesťanem, který myslí na druhého, který je naučen zpytovat svoje srdce. Je dobré být s tím, kdo je ochoten se učit. Je dobře, když můžeme spolu žít z Boží milosti!
Ale připusťme, že to není automatické. Jsou křesťané, kteří myslí jen na sebe, na kariéru, na pohodový život, na majetek, na požitky — a přitom stihnou být i docela pobožní. Jsou však na útěku od poslušnosti Božích požadavků. Vymlouvají se, jsou líní a nebetyčně pyšní. Vidí všechno zjednodušeným pohledem komerčnosti, jejich myšlenkový pochod by se vešel na jednu stránku časopisu Blesk. S těmi je krajně nebezpečné žít ve sboru, natož se brát.
Tak s kým tedy ano a s kým ne?! Stačí se podívat do rodokmene Pána Ježíše Krista: Je tam Támar, Rachab, Rút — je třeba říkat ještě více? Támar toužila po Božím právu, to je vše, co o ní víme. Rachab byla nevěstkou. Rút prokázala věrnou službu svojí tchyni. O nějaké věroučné zralosti se u těchto žen ani zdaleka mluvit nedá. Ale Bohu se nevzpíraly a šly mu vstříc, přestože na nic Božího neměly právo.
O Rút víme, že se po návratu na radu tchyně se vší ženskou rafinovaností nabídla muži Bóazovi, který měl právo na majetek jejího zemřelého muže, a tím i na ni. Dívala se tomu muži do očí, což je ta druhá a nezbytná část známosti poté, co se budeme dívat sami do sebe: „Tehdy padla Rút na tvář, poklonila se k zemi a zeptala se ho (Bóaze): ‚Jak to, že jsem nalezla milost ve Tvých očích, že sis mě všiml, i když jsem cizinka…‘“ (Rt 2‚10 a viz verš 13).
Pokud si začínáme s někým, kdo je takto otevřený, jsme na dobré cestě. A to i přesto, že ještě není formálně církevní, není pokřtěn a kdovíco ještě navrch. Pokud si začínáme s někým, pro koho bude naše víra velice závažnou stránkou osobnosti partnera či partnerky a je ochoten si nás brát i s tím, pak by se nemělo říkat ne. Samozřejmě že není možné čekat, že všechno půjde jako po másle a brzo se budeme spolu i modlit. To je jen milost, nikoli jasná budoucnost. Avšak pokud jsme ochotni vzájemně se učit, poznávat a chápat, pak je cesta spolu schůdná.
Nejsou jednoduché návody. Je jen prostá poslušnost, ve které my hříšníci spoléháme na Boží milost zjevenou v Ježíši Kristu. Daniel Kvasnička
—————————————————————————————————————————————
V Kristu se pro každého z nás
zjevuje milost v každý čas
kdo s pokorou si o ni řekne
tomu ji nikdy neodřekne
milosti a lásky Král
nemáš důvod aby ses bál
když do očí se ti zadívá
on zná tvá rána trýznivá
i noci beze spánku
milost podobá se vánku
který tě něžně líbá
před ní nemusíš skrývat
své touhy a svá přání
ona tě bez ustání
životem touží vést
nenech se podvést či svést
ke vztahu nerozvážně
život bez Boží bázně
nemusí se ti vyplatit
tvůj partner totiž měl by mít
pro víru tvou pochopení
jen doufat že sám se změní
až budete spolu žít
nemusí se ti vyplnit
(nedokončená)