Zamyšlení na dnešní den 28.1.2013 (-7, -3)
I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let. Gn 29‚30
Pouze sedm roků
Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel. Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření. Jákob si Ráchel zamiloval. Proto řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“ Lában souhlasil: „Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému. Zůstaň u mne.“
Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let. Bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“ Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu.
Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“ Lában odvětil: „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech.“ Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. Za služebnici dal své dceři Ráchel otrokyni Bilhu. I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let. (Gn 29‚16—30)
Někdo z vás možná četl knihu ruského spisovatele F. M. Dostojevského Zločin a trest. Hlavní hrdina Raskolnikov se nakonec přiznává ke zločinu, kterého se dopustil, a je poslán na Sibiř. Soňa, děvče, které ho milovalo, jde dobrovolně za ním a v městě, nedaleko kterého je jeho pracovní tábor, si najde práci. Zpočátku Raskolnikov zatrpkl na svoje vyhnanství a odmítal všechny lidi, i Soňu. Ale nastal den, kdy její neúnavná láska a pokorná služba obměkčily jeho srdce a on ji opět měl rád. Dostojevskij píše: „Chtěli hovořit, ale nemohli. V očích měli slzy… Vzkřísila je láska…
Umínili si, že budou čekat a trpět. Zbývalo jim ještě sedm roků a do té doby kolik nesnesitelného utrpení, ale i nevýslovného štěstí! … Sedm roků, jen sedm roků! Na prahu svého štěstí byli blízcí tomu, aby na těch sedm roků hleděli jako na sedm dní.“ (Zločin a trest, 533.534)
Nejintenzivnější forma života se jmenuje láska. (Gerhard Uhlenbruck)
Pojďme si číst 14
—————————————————————————————————————————————-
Co je to pro lásku sedm let
co láska dokáže přetrpět
dává ti sílu i odvahu
přemáhat strach i únavu
láska je benzín do motoru
o její moci není sporu
něžná i silná zároveň
nic není pod její úroveň
láska je dar který dáváš
a také sám přijímáváš
stejně často jako jídlo
tam kde láska svoje křídlo
rozprostírá nad námi
jak klenbu oblohy s hvězdami
jsme bezpeční a jistí
nic totiž člověku nezajistí
jeho trvalé štěstí lépe
než když láska v srdci kvete
navzdory všemu čekání
láska spolehlivě uchrání
od důsledků zla
nevěřím na kouzla
ale s ní věřím na zázraky
a na slunce za všemi mraky
na život který láska mění
z pouhopouhého živoření
na život co smysl má
skutečná láska překoná
ty nejdůmyslnější překážky
i pomluvy a narážky
a zlo před ní nemá vyhnutí
láska je vítěz i nad smrtí…