Zamyšlení na dnešní den 6.12.2012 (-12, polojasno, večer sněžení, -8)
Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.
Mt 9,36
SLITOVNÝ KRISTUS
Když se prodíráte zástupy lidí na ulici velkého města nebo si prohlížíte shromážděný dav na sportovním utkání, jaké myšlenky vám běží hlavou? Hledíte na lidské bytosti kritickým okem? Přemýšlíte o nevyužitém potenciálu tolika životů? Nebo je hlavní emocí, kterou prožíváte, láska a snaha pomoci?
Tradiční kralický překlad podává 36. verš takto: „A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.“ Ježíš nepřemýšlel o chybách a nedostatcích těch, kteří stáli před ním. Jeho srdce usedalo nad jejich zlomeností. A byl hnut lítostí. Starost byla jeho převládajícím pocitem a starost ho vedla k činu. Nestačilo se dívat, bylo třeba konat.
Ježíš se slitoval, když viděl zástup. Ježíš se slitoval nad každým jednotlivým potřebným, se kterým se setkal. Slitoval se nad malomocným, který mu padl k nohám a prosil: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit“ (Mt 8,2). Ježíš bez ohledu na ceremoniální zákony čistoty, které zapovídaly dotýkat se čehokoli nečistého (Lv 5,3), položil svou ruku na nemocného a odpověděl: „Chci, buď čist“ (verš 3). Stačilo by slovo, ale soucit Ježíše vedl k tomu, aby projevil svou účast nejsilnějším lidským gestem, a sice dotykem ruky. Není nutné připomínat, že něco podobného leprotik pravděpodobně dlouho nezažil.
Ježíš se slitoval nad vdovou, kterou viděl plakat nad rakví svého syna. „Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: ,Neplač!‘ Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: ,Chlapče, pravím ti, vstaň!‘“ (L 7,13.14). Povolal chlapce zpět ze spánku smrti a vrátil jej matce.
Ježíš se slitoval nad Petrem, který se naparoval a hýřil sebejistotou, když byl všude klid. Váhal a zradil, když šlo do tuhého. Když kohout zakokrhal, Ježíš se otočil na Petra a v jeho očích nebyl hněv ani zklamání. Petr viděl v Kristových očích smutek a soucit. A Petr „vyšel ven a hořce se rozplakal“ (L 22,62).
Hlavním motivem Ježíšovy služby jsou slova: „byl hnut lítostí“.
Co odsuzujeme u druhých, přehlížíme u sebe. Ježíš dokázal jít dál. Veden milostí a pravdou, přinášel záchranu bohatým i chudým, vysoce postaveným i plebejcům, židům i pohanům, mužům i ženám. Jeho slitování neznalo hranice ani omezení.
————————————————————————————————————————————–
Slitování je bez hranic
a působí stále víc
čím více se šíří bezpráví
příběhy o tom vypráví
celá kniha knih
a najdete se v nich
jsme jako lidé hodně stejní
žel málokdy nelhostejní
k problémům druhých
nelze to svádět na hřích
který nás od nich odvrací
a ze srdce soucit se vytrácí
však jen říkat si nestačí
že Ježíš byl zkrátka jinačí
a díval se jiným pohledem
stejnou měrou měřil všem
to máme se učit od něho
není to nic nového
jen láska umí v lidech číst
i hříšník si může být jist
že ho Ježíš od sebe nevyžene
očistí ho a nevzpomene
na žádný dřívější hřích
jako krajinu přikrývá sníh
tak milost zas a zas
dává každému z nás
krásné nové šaty
bez skvrn a bez záplaty
a tím každého mění
bez ohledu na postavení
jen Ježíš se slitovává bez omezení
tak pojďme k němu do učení
a můžeme zachránit svět
pomocí lásky ne tvrdých vět
nechme se pohnout soucitem
a čiňme dobře lidem všem
teď i v každém čase
dokud nepřijde zase
Ježíš aby nás domů vzal
každého kdo by o to stál…