Zamyšlení na dnešní den 9.12.2012 (-18, jasno, -8 )
I budete vážiti vody s radostí ze studnic toho spasení. A řeknete v ten den: Oslavujte Hospodina, vzývejte jméno jeho. Iz 12,3.4 (PBK)
DŽBERY SPASENÍ
12. kapitola knihy proroka Izajáše má pouze šest veršů, ale je naplněná radostí. Jejím tématem je poděkování za Boží vysvobození a vděčnost z ní tryská jako čerstvý pramen.
Abychom pochopili rozjařenost této kapitoly, je třeba podívat se do předchozích veršů Izajášova proroctví. Zde se dočteme o výhonku, který vyroste z pařezu Jišajova (Iz 11,1). On je požehnaným Spasitelem, který bude vládnout a přinese spravedlnost a ospravedlnění, ukončí násilí a nenávist. Výhonek Jišajův obnoví soulad a pokoj v celém stvoření.
Kdo je tím, o kom Izajáš mluví? Může to být jen jediný člověk, a to Ježíš Kristus, náš Spasitel a Pán. Ve starověku zpíval píseň na jeho oslavu prorok Izajáš a dnes ji zpívám já. Oslavuji ho za skutečnost zachraňující milosti, nevyčerpatelnost této milosti a radost, která naplňuje mé srdce.
Jeho spasení je podle proroka jako voda z hluboké studny. Podobné přirovnání je v Bibli časté. Palestina se vždy potýkala s nedostatkem vody. Voda v podobě studní, pramenů a řek činí život možným. V knize Genesis jsme svědky, jak praotcové Abraham a Izák kopou studně a radují se, když najdou silný pramen. Starověké příběhy také vyprávějí o bojích, které se vedly o studně a o jejich zasypávání. Studně znamená vodu, a proto studně znamená život.
Když se objeví výhonek Jišajův, bude nový život, který přináší, jako voda. „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému“ (J 4,14).
Voda je tak prostá, tak všední a tak nezbytná. Často toužíme po dešti, který by osvěžil naše zahrady, a za vodu v lahvích jsme ochotni platit nemalé peníze.
Milost je tak prostá, tak všední a tak nezbytná. A nevyčerpatelná. Džbery, ve kterých nám Hospodin nabízí spasení, jsou vždy plné po okraj. Milost se nepodává v náprstcích.
Dnes ráno jsme se s Noelene procházeli parkem a nad záhonem chrp přeletěl salašník modrý. V jeho jasně modrém peří se odrážela indigová nádhera květin pod ním. Dvojí požehnání a další potvrzení nevyčerpatelné milosti.
Udělalo nám to radost.
————————————————————————————————————————————
Voda z hluboké studny je spasení
její chuť a svěžest ocení
každý kdo pouští světa kráčí
napít se této vody stačí
a žízeň uhasí i svoje touhy
pro záchranu života pouhý
okamžik někdy postačí
se spasením to není jinačí
u studny napiješ se s chutí
a místo do zahynutí
jdeš s radostným srdcem dál
tu radost sám Pán života ti dal
vepsal ji do tebe jako znamení
že stejně všechny lidi promění
kdo žízeň hasí z jeho pramene
už nepije z mrtvého ramene
kde vody stojaté jen kvasí
a nedávají naději té spásy
kterou dává studna hluboká
v té vodě je jistá záruka
že vody její změní i tvé nitro
a temnotu zažene nové jitro
to zázrak je nového života
který teď ve tvých žilách kolotá
a radostí nejčistší tě plní
když vidíš jak lány obilí se vlní
ve větru těsně před sklizní
teď už tě minulost tvá netrýzní
spasení je milosti dar lidem daný
v Ježíši Bůh se navždy spojil s námi…