Zamyšlení na dnešní den 26.12.2012 (-1, 1)
A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. L 2,52
CHLAPEČEK ROSTE
Pro mnohé křesťany Ježíš nikdy nedospěl. Zůstávají u příběhu o jeho narození. Ježíš je pro ně spojený s Betlémem, hvězdou, pastýři a Herodem, který vraždí neviňátka.
Dvě evangelia (Matouš a Lukáš) popisují Ježíšovo narození a dětství. Je v pořádku, že si každý rok připomínáme příběh zrození Spasitele, byť neznáme přesný den, kdy se odehrálo (25. prosinec je téměř jistě nesprávný den, protože pastýři zůstávali přes noc venku, což by nebylo uprostřed zimy možné).
Událost vtělení je jedinečná a úžasná. Připomíná Boha, který se narodil jako lidské dítě. Autoři písní se s větším či menším úspěchem snažili projevit pocit úžasu a vděčnosti Bohu. Písně ale také často přinášejí zavádějící myšlenky o novorozeném Ježíši. Popisují ho jako Boha, který byl jen zdánlivě člověkem. A mnoho křesťanů má podobný dojem stále.
Je nezbytné pokračovat dále v evangelijním příběhu. Opusťme Betlém a pojďme do Galileje. Tady Ježíš vyrůstal a tady také veřejně působil. Jeruzalémští jej proto nazývali prorokem z „galilejského Nazaretu“ (Mt 21,11; B21).
V Galileji si Ježíš prošel pokušeními dospívání. V Galileji si vyvolil dvanáct učedníků, vyháněl démony, nasytil zástupy, utišil bouři a léčil malomocné. Chlapeček z jesliček pomáhal, pracoval a modlil se, aby nám ukázal život, který má smysl.
Nakonec opustil Ježíš Galileu a vyrazil na poslední cestu – do Jeruzaléma. Byl umučen a popraven. Zemřel smrtí, která byla určena pro nás.
Ne Ježíšek z jesliček, ale Kristus z Golgoty nás zve k následování.
„Láska tak úžasná, tak božská,
žádá můj život, mou duši, mou vůli.“ Isaac Watts
————————————————————————————————————————————-
Ten příběh dítěte z jeslí
nám naše fantazie kreslí
jako něco co je krásné a čisté
a vůbec se nám nechce myslet
na to že dítě nezůstává malé
bylo to rozhodnutí hodné krále
že Bůh se jako člověk rodí
ne že by nevěděl jak to chodí
na zemi kde hřích a zloba vládne
kde v čase nikdo neomládne
a ne vždy ve stáří život končí
tehdy člověk přetěžko se loučí
to všechno byl pro něj dobrý důvod
bez ohledu na svůj vznešený původ
narodit se jako člověk v těle
syn panny a tesaře v roli spasitele
od počátku nebe lidem zvěstovalo
co stát se musí a co se také stalo
však nikdo ho ve vtělení nepoznal
lidé netušili že nebes král
přišel žít mezi ně jako jeden z nich
těšit a uzdravovat z nemoci zvané hřích
pro některé byl bratrem nebo synem
přítelem a učitelem zas pro jiné
a lékařem i tím kdo zázraky dělá
a navrací život zpět do mrtvého těla
a přece stále měli závoj před očima
ten tesař z Nazaretu ať tu nezačíná
zavádět nějaké nové učení
obávali se potulného rabína a mučeni
představami že je vážnosti zbaví u lidí
rozhodli se velekněží mezi učedníky slídit
a najít někoho kdo rabína zradí
někteří lidé peníze mají rádi
a když třicet stříbrných jim podáš
vždycky se najde někdo jako Jidáš
pokladník který víc pochybuje než věří
a při úplně poslední společné večeři
za přesně tuto odměřenou částku
dá život rabiho i ten svůj v sázku
a dál ten příběh sami znáte také
cesty uličkami bolesti jsou křivolaké
a když ještě vlečete dřevo kříže
a zloba a nenávist vám nohy víže
jste vděčni za trochu soucitu a sympatií
naštěstí i dnes podobní lidé žijí
příběh by skončil když rabiho zabili
kdo nenáviděli v krvi si umyli
své hříchem beztak potřísněné ruce
ze soucitu i nad nimi puklo srdce
toho který smrtí tou moc hříchu láme
a znovu se stává vesmíru králem
a zve nás ať vydáme se na podobnou cestu
svět jednou zahyne podle spravedlivého trestu
je čas vánoc někde možná nasněžilo
a láska Boží v srdcích cestu bílou
kreslí nám v příběhu vánočním
zůstaneme stát nebo půjdeme dál s ní ?