Zamyšlení na dnešní den 16.5.2013 (+7, silný vítr, který mě shazoval z kola, +14) )
…měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. (Bible, Evangelium podle Lukáše 10‚39)
Práce neuteče
Biblická Marta byla velice zaneprázdněná, když chystala jídlo pro Ježíše a jeho učedníky. Představuji si ji, jak se pohybuje rychlostí světla a bez přestávky chrlí příkazy svým pomocnicím. V její mysli však probíhala bouře. Proč pro všechno na světě není moje sestra Marie dost citlivá na to, aby taky přišla do kuchyně a přiložila ruku k dílu? Marie nebyla v kuchyni. Marie naslouchala Ježíši! Zkuste se zamyslit nad tím, jak asi byla Marta naštvaná! Ona se může sedřít a Marie si sedí! Ano, Marie klidně „seděla u Ježíšových nohou a naslouchala jeho slovům“ (L 10‚39).
Marta si proto Ježíši postěžovala. Ježíš ale neposlal Marii do kuchyně s jasnými příkazy, aby pomohla své sestře. Ve skutečnosti to byla Marta, koho Ježíš jemně napomenul. „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi“ (L 10‚41). Ježíše těšilo, že Marie jen tak „sedí“. Právě když se posadíme (můžeme i zůstat chvíli stát), jsme schopni uslyšet hlas našeho Pána. Spěch a shon nám brání naslouchat. „Přestaňte! Vězte, že já jsem Bůh“ (Ž 46‚11). Pokud si uděláme na chvíli pauzu a ustaneme s činností, pomůže nám to spojit se s Bohem. Potřebujeme toto spojení!
Zpomalte. Zastavte se. Přivoňte si k růži. Zaposlouchejte se do zvuku vln. Vychutnejte si vánek na tváři. Usmějte se na dítě. Žasněte nad duhou. Je zcela v pořádku, že se někdy jen tak zastavíte a nic neděláte. Může vám to pomoci zmírnit stres. Gloria Lindsey Trotmanová
—————————————————————————————————————
Chci umět žasnout nad krásou
až se mi kolena roztřesou
a budu si muset na zem sednout
možná se nebudu chtít zvednout
a budu se dívat do tváře krajině
dívá se na mě vážně a nevinně
a zve mě ať dívám se do sytosti
zelená a modrá mě únavy zprostí
a barvy květů na paletě
jež září od jara a nejvíc v létě
jsou namíchány s citlivostí mistra
testují mě jestli jsem dost bystrá
a poznám co mi sděluje
on totiž v krajině maluje
své láskyplné vzkazy
ten obraz nad obrazy
každý den nově vytvoří
a tak nejen ke mně hovoří
a říká mi já miluji tě
a stejně tak každé svoje dítě
tak sedím dívám se a přemýšlím
čas běží a já snad pochopím
že nemám důvod bát se
toho kdo ke mně promlouvá v kráse….