Velikonoční neděle 2012
Nevíme přesně, kdy Ježíš vstal,
jak dlouho vlastně v hrobě spal
a smrt ho měla ve svém náručí,
vstal po slunce západu či v době půlnoční?
Vždyť na tom vůbec nezáleží,
jak dlouho tělo v hrobě leží,
jestliže smrt je jako spánek,
z nějž sice nevzbudí tě vánek
nového jitra, když nastává…
Je to jen moje představa
o tom, jak ještě ve tmě noci
vstal Ježíš z mrtvých dík božské moci,
která mu život navrátila zpět,
přestože poslední z těch vět,
které z kříže zazněly,
smutná, až hory se zachvěly,
o Bohu, který ho opustil,
aniž Jednorozenému odpustil
hříchy naše, jež za nás nesl,nevinný,
Beránek dokonale čistý, bez špíny,
bez hříchu a bez vady…
I Bůh má svoje zásady
a neporuší dané slovo,
to proto se tělo Beránkovo
muselo na kříži ocitnout,
přibito mocí bezcitnou,
mocí hříchu, co k smrti vede
a napravit to už nedovede…
Však v nedělním jitru byl hrob prázdný
a se strachem přihlíželi strážní,
jak k temnému otvoru ve skále,
od něhož balvan odvalen,
přicházejí ženy a ve vyděšení
nechápou, že prázdnota hrobu mění
dějiny lidské, dějiny hříchu,
mlčky tu stojí v chladném jitřním tichu
a zavaluje je balvan pochybností,
strach z neznámého až mrazí jejich kosti…
Kdo sílu měl balvan z hrobu odvalit?
To nadlidská síla musela být.
Ženy v hrůze od hrobu prchají,
co spatřily u hrobu raději zatají,
však dlouho se taková věc skrývat nedá,
pravda a láska si cestu hledá
k srdcím, jež jsou obtížená smutkem,
Bůh nechce tajit se s tím lásky skutkem:
Dal Syna, aby každý, kdo v něj uvěří,
nezahynul, ale s ním na večeři,
kterou se nový život začíná,
navždy si ujasnil, že nedělní novina
o odvaleném kameni a prázdném hrobě,
je zprávou zpráv pro lidi v každé době…
Neznáme hodinu, ve kterou Ježíš vstal,
víme však, co nám tím přichystal:
Naději, která se v realitu změní brzy
a na radost nekonečnou promění navždy slzy
v království milosti a slávy, kde jeden Bůh
a jedno tělo a taky jeden Duch
budou spolu nerozdílně napořád,
smrt zmizí a zavládne lásky řád…
Je nedělní ráno, chladné, trochu sněží,
nebeské hodiny čas nám lidem měří,
jsou tady zas svátky velikonoc…
A Ježíš má pořád tu úžasnou moc
vejít na pozvání dveřmi tvého srdce,
prosím tě, nenech zlo, ať si nad tebou mne ruce
a pozvi, prosím, Ježíše do svých stínů.
Za zlato vymění všechnu tvoji vinu,
oči ti vyléčí, oblékneš čistý šat.
Řekni jen „ano“ – a může to tak být napořád…
(V Pomezí 8.4.2012)