Zamyšlení na 7.3.2014 (-5, polojasno, -6)
Radostný půst
A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Mt 6,16-18
V jedné povídce pánů Šimka a Grossmanna se povídá, že k tomu, abychom se mohli úspěšně bránit obezitě, musíme hodně jíst. Jedině tak prý budeme mít sílu k tomu, abychom ji porazili.
„Když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ (Mt 6,16-18).
K čemu je půst dobrý? Dejme dnes stranou zdravotní stránku věci a pokusme se vnímat jen duchovní rozměr tohoto pojmu. Proč Ježíš připomíná půst? Může nám být půst prospěšný i dnes?
Nemáme se postit jako pokrytci, kteří se snaží napodobovat proroka Daniela. Když pochopil vidění, které mu dal Bůh, truchlil: „Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst, ani jsem se nepotíral mastí až do uplynutí celých tří týdnů“ (Da 10,3). Jenomže Daniel tu nehovoří o půstu. Popisuje, jak na něj zapůsobilo vidění, ve kterém mu Bůh ukázal, čím vším bude muset v budoucnosti projít jeho lid.
O půstu píše starozákonní reformátor – prorok Izajáš. Také v jeho době lidé praktikovali pokrytecké prožívání půstu. A ještě si stěžují Bohu: „Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.“ Bůh odpovídá: „Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva“ (Iz 58,3-8).
Postíme se většinou tehdy, když máme pocit, že se nám nedaří a potřebujeme Boží pomoc. Čekáme, že se nás Bůh zastane.
Co radí Izajáš? Mám se podívat okolo sebe, zda se někdo nemá ještě hůř než já. Když takového chudáka objevím, mám se s ním podělit o to, v čem mi Bůh dal více než jemu. Pohled na člověka, který má větší starosti než já, způsobí, že se můj problém najednou zmenší. Už nebude vysoký jako mrakodrap, ale stane se snesitelnějším.
Pane, děkuji Ti, že mne učíš přijímat nejenom dobré v mém životě, ale i to, co se mi moc nelíbí. Otevři mé oči, abych viděl v mém okolí lidi, kteří potřebují Tvou pomoc více než já. A až je uvidím, otevři i mé srdce, abych se s nimi dokázal podělit o to, cos mi dal. Díky, že se mám oč dělit.