Zamyšlení na 16.3.2014 (+5, deštivo, silný vítr, -4)
Svaté nepomůže nečistým
Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás. Mt 7,6
Ježíš se blíží k závěru svého kázání. V zástupu jsou stovky posluchačů a On je zve do svého království. Přeje si, aby všichni přijali jeho pozvání. Jako Bůh ale ví, že většina je nakonec odmítne.
Také bych si přál, aby stejné pozvání přijali i lidé v mém okolí. Dělím se s nimi o svou radost z poznání Boha, který je mým zachráncem. Také se ale setkávám s odmítnutím. Má mne to stresovat? Má mne to odradit od dalších pokusů šířit Ježíšovo pozvání mezi sousedy a spolupracovníky?
V kázání, kterému spolu už delší dobu nasloucháme, zazní zvláštní, a dá se říci i dost tvrdá, slova: „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás“ (Mt 7,6).
Koho má Ježíš na mysli, když hovoří o psech? A koho podle něj představují svině? Nad tím jsem se trápil spoustu let. Psi i vepři jsou ve Starém zákoně považováni za nečistá zvířata. Dokonce i dotek s těmito zvířaty vylučoval člověka na určitou dobu z náboženského života.
Jednou jsem nad tímto textem znovu přemýšlel. Najednou jsem pochopil, že vzhledem k předchozímu varování ohledně odsuzování druhých bych se tím neměl trápit. Jako učedník svého Mistra mám lidem přinášet evangelium – radostnou zprávu o tom, že nám Ježíš nabízí nádhernou budoucnost ve svém království.
Při mé službě musím počítat s různou reakcí od lidí, se kterými se setkám. Jedni budou z poznání Ježíše nadšeni, jiní nebudou chtít poslouchat a možná mne budou urážet a zesměšňovat. Takový je úděl Ježíšových učedníků.
Nedávno jsem stěhoval kamarádce věci z jednoho bytu do druhého. Napsala mi seznam všeho, co chtěla přivézt. Ostatní jsem měl rozdat. Když už bylo auto plné, všiml jsem si dvou váz, které zůstaly na podlaze v obýváku. Na seznamu nebyly a nikdo z těch, komu jsem je nabízel, je nechtěl. Protože za chvíli si měli byt převzít noví majitelé, postavil jsem obě vázy ke kontejneru s nadějí, že se někomu budou líbit a vezme si je. Později jsem zjistil, že obě vázy měly cenu několika tisíc korun.
Podle Ježíše se setkám s lidmi, kteří s evangeliem naloží stejně jako já s těmi cennými vázami. Odmítnou možnost záchrany v domnění, že Bible je něco jako „Staré pověsti české“. Nepřijmou nabídku věčného života, protože si myslí, že je to jen pohádka pro důvěřivé…
Setkání s takovými lidmi by mě proto nemělo odradit od šíření radostné zprávy. Nemám vnucovat svaté někomu, kdo nemá pro svatost pochopení, protože zatím nedorostl k tomu, aby mě vyslechl. Mám se raději věnovat někomu, kdo touží po perlách Božího království.
Pane, děkuji Ti, že jsi mne pozval do svého království. Díky, že Tvé pozvání platí pro mou rodinu, mé přátele i spolupracovníky. Dej mi moudrost, abych Tvé království dokázal vhodnou formou nabízet těm, kteří na Tvou nabídku čekají a budou si jí vážit.
Vlastimil Fürst 16. Březen 2014 Zamyšlení