Zamyšlení na 18.3.2014 (+2, zataženo, polojasno, vítr, déšť, +6) Míša zítra přijímačky nanečisto
Pasivita mi nepomůže
Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci. Mt 7,12
Podle sociologů přibývá lidí, kteří se cítí osamoceni. Nejvíce jich žije ve velkoměstech. A určitě nás nepřekvapí, že tito lidé bydlí nejčastěji ve velkých domech, obklopeni desítkami jiných obyvatel. Přitom by stačilo tak málo. Upéct buchtu, připravit pár chlebíčků a pak vyjít ze svého bytu, zazvonit na sousedy a pozvat je na návštěvu.
Žijeme v době, kdy se většina společnosti řídí podle hesel: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ nebo „Nehas, co tě nepálí“. Heslo dnešní doby zní: „Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ani ty jim!“
Nejlepší je působit nenápadně. Nepoutat pozornost okolí ničím, co by mi lidé mohli závidět: autem, bydlením, značkovým oblečením nebo přílišnou aktivitou. Nakonec, podívejte se na životy slavných hvězd nebo politiků. Novináři se jim stále hrabou v jejich soukromí. Proto se snažíme na sebe zbytečně neupozorňovat, abychom měli klid. Nejen od novinářů, ale i od sousedů a všech kolem nás. Děláme to tak dobře, že nám časem takto získaný klid od druhých leze už na nervy a začneme si stěžovat na osamělost.
Ježíš nás ve svém kázání vybízí k opačnému přístupu. Říká: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci“ (Mt 7,12).
Anička byla asi o šedesát let starší než já a chodila do stejného sboru. Když zůstala sama, přestěhovala se do paneláku. Měla cukrovku, k tomu špatné ledviny a čas od času musela do nemocnice na dialýzu. Nic příjemného. Měli jsme strach, jak se s tou změnou vypořádá.
Po několika dnech, když se zabydlela, přišla s prosbou. Dala mi seznam potravin, které chtěla přinést z obchodu. Na první pohled bylo jasné, že chce péct cukroví. Když jsem vše přinesl, prosila, abych přišel za týden a připravil si nějaké krátké zamyšlení nad biblickým textem.
O týden později jsem ji navštívil. Spolu s ní bylo v pokoji dalších deset lidí. Její sousedé už na mne čekali, protože jim slíbila, že uslyší kázání z Bible. Četl jsem s nimi žalm a pak jsme si ještě chvíli povídali. Když všichni odešli a zůstali jsme sami, ptal jsem se jí, jak se jí povedlo tak rychle získat tolik přátel.
„Jednoduše,“ odpověděla, „upekla jsem cukroví a postupně navštívila všechny sousedy v domě. Představila jsem se jako nová spolubydlící a poprosila, zda by mi mohli půjčit malý talíř. O chvíli později jsem jim ho vrátila plný čerstvého, voňavého cukroví.“
Máme dvě možnosti. Tu první volí většina společnosti: zůstat v nenápadné pasivitě a čekat, co život přinese. Časem se staneme zatrpklými a budeme žehrat na vše kolem nás.
Nebo se můžeme rozhodnout jednat podle Ježíšových slov: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi.“
Pane, děkuji Ti, že jsi mi nabídl své přátelství. Kdybys čekal na to, až se stejnou nabídkou přijdu já, nikdy bychom se asi nepoznali. Dej mi sílu i chuť nabídnout mé přátelství někomu, kdo se cítí opuštěný. Už teď Ti děkuji za nové přátele.
Vlastimil Fürst 18. Březen 2014 Zamyšlení