Zamyšlení na 23.3.2014 (+5, deštivo, -2, nasněžilo)
Zázraky, které nespasí
Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení. Mt 6,31-34
Slova nám vstup do Božího království neumožní. Pomoci nám může naše ochota naslouchat Bohu. Naslouchat – a pak slyšené uvádět do života.
Je docela možné, že jsme si včera říkali: „Díky Bohu, to není můj případ. Já mám s Bohem spoustu velkých zkušeností. Dokonce i zázračných. Lidé nevěřili svým očím, když jsem v Božím jménu a síle konal Boží dílo…“
Ježíš ale ve svém kázání a varování pokračuje dál: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?’ A tehdy já prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti’„ (Mt 7,22.23).
Je možné, abych prožíval zázraky, a přitom byl činitel nepravosti? Jak to Ježíš myslí? Bůh přece nemůže dát svou sílu někomu, kdo nakonec nevejde do jeho království. Nebo snad ano?
V této souvislosti mě vždy zarážejí zkušenosti Božího lidu po vysvobození z egyptského zajetí. Bůh je vyvedl a projevil obrovskou moc. Nakonec, posuďte sami:
Způsobil deset egyptských ran. Dnes bychom možná řekli deset ekologických katastrof. Nejenže je způsobil, později odstranil i jejich následky.
Pomohl židovským běžencům překročit suchou nohou Rákosové moře. Když přišli na místo, kde byl jediný zdroj pitné vody kvůli zamoření nepoužitelný, nabídl mobilní čistírnu vod.
Dal Izraelcům dostatek masa, když na něho měli chuť. Chránil je před nepřátelstvím okolních národů.
A tak bychom mohli pokračovat…
Izraelci prožívali velké Boží přiznání, a přece nakonec slyší: „Věru že nevejdete do země…“ (Nu 14,30).
Mnozí, kteří nakonec zůstanou před branami Ježíšovy říše, byli ve svém životě svědky Boží moci. Někteří dokonce v této moci prorokovali, vyháněli zlé duchy a činili zázraky. Domnívali se, že už mají nebe jisté.
Ježíš tak touží po našem spasení, že za nás položil svůj život. Ochotně se vzdal slávy nebes a stal se člověkem. Nechal se urážet, plivat na sebe a nakonec ho jeho láska dovedla až na kříž.
Ježíš bude smutný, pokud bude v den Božího soudu muset říci: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ Proto mne varuje předem, dokud ještě mohu změnit svou budoucnost.
Pane, děkuji, že varuješ před nebezpečím falešné jistoty spasení. Dej, ať neusnu na vavřínech, když mým prostřednictvím projevíš svou moc.
Vlastimil Fürst 23. Březen 2014 Zamyšlen