Zamyšlení na 31.3.2014 (-1, polojasno, +7) zemřela teta Jana…
Náš původ nás nespasí
Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Mt 8,11.12
Základy své víry nebo naopak nevěry získáváme už ve svém dětství, od rodičů, sourozenců i příbuzných. Sledujeme postoje našich vzorů a podvědomě je přejímáme. Děláme spoustu věcí jen proto, že to tak dělali oni. Proto je svět plný tradičních křesťanů, tradičních muslimů, tradičních buddhistů i tradičních ateistů.
Včera jsme četli příběh o uzdravení setníkova sluhy po setkání s Ježíšem, který prohlásil: „Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.“ A pak pokračuje slovy: „Pravím vám, že mnozí od východu
i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů“ (Mt 8,11.12).
Těmito slovy dává „výchovný pohlavek“ všem tradičním vyznavačům judaismu, tehdejšího náboženství Izraelců. A vlastně ho dává i nám, pokud i my patříme k těm „tradičním“, co se do svého náboženství narodili.
Když se trochu rozhlédneme po světě, zjistíme, že většina válečných konfliktů je dnes založena na náboženské nesnášenlivosti, která hrozí každému náboženství, i křesťanství. Jako Saul před svým obrácením se i já mohu domnívat, že Bohu nejlépe sloužím tím, když se pokusím vyhladit každého, kdo věří jinak než já.
Ježíš varoval Židy před spoléháním se na tradiční víru. To, že jsou synové Abrahama, jim ještě nezaručuje místo v Božím království.
I my se dnes můžeme domnívat, že jen lidé jako my mají dekret na nebeské království. Možná se díváme spatra na věřící z jiných církví nebo náboženství. Pokud je to náš případ, pak nám Ježíš říká: „Pozor, ty vůbec nemusíš být v mém království. A ti, kterými opovrhuješ, v tomto království zaujmou tvé místo.“
V Ježíšových slovech, že „mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském“, nacházíme také odpověď na možnou otázku, jak poznám, že se ze mne stává „tradiční věřící“, který spoléhá na svůj původ a svou víru. Nebeské brány jsou otevřeny pro každého, kdo upřímně hledá Boha a je ochoten tomuto hledání i leccos obětovat. Židé v době Pána Ježíše uvěřili, že už nemusí hledat. Mají svou víru, svůj chrám, své zákony a svého Boha. Hospodin přece uzavřel smlouvu s jejich praotci. Jako Židé se do této smlouvy narodili. Patří k národu, který si Bůh vyvolil.
Co víc by ještě mohli najít?
Římský důstojník nehledal Ježíše ze sobeckých důvodů. Přišel, protože mu záleželo na sluhovi, který byl jeho podřízený. Jeho víra nebyla zaměřena jen na vlastní zisk. Hledal také prospěch lidí, kteří žili v jeho blízkosti. Proto přišel za Ježíšem se smělou prosbou: „Pane, Ty ani nemusíš jít do mého domu. Přikaž nemoci, která trápí mého sluhu, a ta Tě poslechne.“ Lidé v zástupu se tomuto hloupému nápadu možná pobaveně usmívali. Ježíš ale vzal tuto prosbu vážně.
Pane, hledám Tvou vůli. Uč mne prosit za lidi, kteří potřebují Tvou pomoc. Nespoléhám na svůj původ ani na svou církev, ale na Tvou milost.
Vlastimil Fürst 31. Březen 2014 Zamyšlení