Zamyšlení na dnešní den 1.2.2014 (-9, vítr, -9) našli jsme Hectora, uvázal se sám kolem malého pařízku…
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat
a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
Radujte se a jásejte, protože máte hojnou
odměnu v nebesích…
Mt 5‚11.12
Bůh, který nás odměňuje
Poté, co Ježíš pozval do svého království sedm skupin lidí, obrátil se ke všem společně a prohlásil: „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi“ (Mt 5‚11.12).
Tato slova se nám na první pohled mohou jevit jako opakování sedmého pozvání. Znovu se zde objevují myšlenky o pronásledování. Ale právě toto opakování by nás mělo vyprovokovat k větší pozornosti.
Proč dvakrát pronásledování? Ježíš předem varuje, že cesta s ním nebude jednoduchá. Neslibuje snadný život. Nezastírá problémy. Hovoří na rovinu o tom, s čím musíme počítat, rozhodneme-li se pro život s ním.
Kdysi jsem sportoval. Hrál jsem basketbal. Daleko více času než samotná hra zabral trénink. Posilování, běhání, probírání taktiky a zase běhání a posilování… Trenér dobře věděl, že nás to nebaví. A tak nám vždy slíbil, že na konci tréninku bude čas na samotnou hru. Často s námi hovořil o tom, že máme na to, vyhrát mistrovství republiky. Opakoval to tak dlouho, až jsme tomu uvěřili. A opravdu jsme vyhráli. Byli jsme mistry.
Pán Ježíš ví, že i nás čekají chvíle, kdy budeme pochybovat sami o sobě i o něm. Proto předem upozorňuje na problémy, které nás na naší cestě životem potkají. Současně s varováním připomíná, proč je třeba vydržet. Chce, abychom se soustředili na výsledek naší cesty — na nebeské království. A tak i když bojujeme s problémy a překážkami, Ježíš říká: „Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích…“
Lidé jsou dnes ochotni pro peníze v různých reality show udělat cokoli. Vzdávají se svého soukromí, často ztratí dobrou pověst, a to vše jen pro naději, že právě oni budou těmi, kdo nakonec vyhrají. Vyhrává ale jen jeden a ostatní jsou poraženi. Mnohým se zhroutí život. Poté, co se v soutěži vydají ze všech sil, jim chybí další motivace pro normální život.
V boji o nebeské království není jen jeden vítěz. Počet míst v něm není omezen ani limitován. Vejít může každý, kdo už dnes je schopen vidět kousek za obzor. Jenže právě v tom je ten problém. Co vlastně mohu za tím obzorem vidět? V Božím království nikdo z nás nebyl, a proto si to dost dobře neumíme představit.
Na co se v Božím království těším já? Jan o tom píše ve Zjevení: „A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: ‚Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude — neboť co bylo, pominulo“ (Zj 21‚2—4).
Pane, těším se na Tvé království. A nejvíc na chvíli, kdy Tě konečně uvidím tváří v tvář. Pomoz mi, aby mi naděje na toto setkání dávala sílu v těžkých chvílích mého života. Až uvidím Tvou tvář, bude to pro mne ta největší odměna.