Zamyšlení na dnešní den 1.3.2014 (0, vítr, zataženo, )
„A odpusť nám naše viny, jako i my jsme
odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“
(Mt 6‚12)
Čistý trestní rejstřík
Možná se vám to už stalo: někomu jste ublížili, ale neměli jste odvahu se přiznat. Měli jste strach, že ten druhý by to nepochopil. Toužili jste po odpuštění, ale neměli jste odvahu si o ně říci. Jak vám bylo?
Pán Ježíš vyslovil ve své vzorové modlitbě zvláštní přání: „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“ (Mt 6‚12). Ježíš totiž nepotřebuje odpuštění. Nikomu nikdy neublížil, naopak, celý svůj život pomáhal druhým. Je proto jasné, že při vyslovení této prosby myslel na nás. My totiž odpuštění potřebujeme. Promiňte. Budu konkrétnější. Já jej potřebuji.
V dnešní společnosti se o hříchu nemluví. Snažíme se tvářit, jako by nebyl. Tento termín přece nepatří do naší doby.
Tím, že jsme ze svého slovníku vypustili termín „hřích“, se však problém hříchu, viny a výčitek svědomí nevyřešil. Psychologové a psychiatři by o tom mohli vyprávět. Většina jejich pacientů má problém s odpuštěním hříchů nebo s tíživými vzpomínkami na něco, co by raději ze své minulosti vymazali.
Také David prožil životní etapu, kdy se snažil tvářit, že hřích neexistuje. To, co přitom prožíval, popsal ve 32. žalmu. Ve své básni říká:
„Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysychal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: ‚Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.‘ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj“ (Ž 32‚3—5).
Pokud se budeme snažit problémy zametat pod koberec, na dlouho nám to nepomůže. Jednou přijde chvíle, kdy už se toho pod koberec víc nevejde, a my budeme muset uklízet. A nebude to nic příjemného.
David radí: „Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt“ (Ž 32‚6).
Pokud mne něco trápí, měl bych to co nejdříve řešit s Bohem, který nabízí odpuštění i sílu, abych se svému problému postavil tváří v tvář. Čím dřív problém řeším, tím je to snadnější. Pokud řešení odkládám, s každým dnem je pak těžší, složitější, a dokonce i víc bolí. Podle Davida se může stát, že zmeškám dobu a problém už vyřešit nepůjde.
Nikdy nezapomenu na Štědrý den roku 1977. Spolu s tátou jsme jeli navštívit naše přátele do Kyjova. Dovolil mi, abych řídil. Bylo pod mrakem a mírně mrholilo. Kousek před Uherským Hradištěm jsem dostal smyk, vyletěl z cesty, prorazil plot a ještě zlomil meruňku v zahradě, kde naše auto nakonec zastavilo.
Táta byl na své auto velice opatrný. Proto jsem čekal, že mne zahrne výčitkami. K mému překvapení jsem slyšel: „Nestalo se ti nic? Díky Bohu!“ To bylo vše. Tehdy jsem si uvědomil, jak moc mne má rád.
Pane, děkuji Ti, že se Tě nemusím bát. Děkuji, že když zhřeším, mohu přijít s prosbou o odpuštění. Když mi pak odpouštíš, plní mé nitro pokoj. Jsem rád, že mne miluješ a nabízíš mi usmíření.