Zamyšlení na dnešní den 3.2.2014 (-7, ledovka, zataženo až polojasno, krátce slunce, -8) není mi dobře a jsem všem protivná, nejvíc sama sobě
„Vy jste sůl země; jestliže však sůl
pozbude chuti, čím bude osolena?
K ničemu již není…“
Mt 5‚13
Ať to nepřesolíš
Zůstaňme dnes ještě u Ježíšova přirovnání křesťanů k soli: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali“ (Mt 5‚13).
Včera jsem záměrně vynechal ještě jednu zásadní charakteristiku soli — neumí použít sama sebe. Musí být někdo, kdo ji použije tak, jak je třeba. A s tím může být problém.
Jednou, ještě jako kluk, jsem doma vařil polévku. Do hrnce s vodou jsem dal vše potřebné a pak pod ním zapálil vařič. Čekal jsem, až voda začne vřít, a aby mi to lépe ubíhalo, šel jsem do svého pokoje a četl jsem si. Mezitím přišla maminka, polévku ochutnala a zjistila, že v ní chybí sůl. Po chvíli, když zrovna nebyla v kuchyni, jsem si vzpomněl, že jsem polévku neosolil. A protože sůl dávám vždycky „od oka“, ani jsem neochutnal a osolil ji tak, jak jsem byl zvyklý. Výsledkem bylo, že polévka se nedala jíst. Byla přesolená.
Sůl může být prospěšná, ale také nebezpečná, když to s ní neumíme. Proto se stává, že občas máme přesolené jídlo a v průběhu zimy přesolené ulice. U našich předků bylo nejhorší, když při konzervování masa a zeleniny dali soli zase málo a vše se zkazilo.
Když maminky učí děti vařit, vysvětlují jim, proč je třeba se solí zacházet opatrně. Když Ježíš hovoří o křesťanech jako o soli, je si také vědom toho, jaké důsledky postihnou svět, když bude někde soli příliš málo a jinde příliš mnoho. Proto dává své církvi rady, aby nevytvářela uzavřená společenství, ale naopak se otevřela lidem ve svém okolí.
Z historie víme, že největší rozmach křesťanství nastává vždy v době pronásledování, kdy jsou křesťané donuceni opustit místo, které se podobá skladu soli, a jsou rozptýleni do okolního světa. Když prosolí nové prostředí, stane se toto místo solí a je třeba nové rozptýlení…
Připomíná mi to dětské pokusy s magnetem. Ve škole jsme tehdy na zeď připevnili malý magnet. Učitel nás vyzval, abychom na tento magnet zavěsili co nejvíce železných plíšků. Když jich bylo pět, odpadly. Pak nám řekl, ať každé ráno přidáme jeden plíšek. Po několika dnech jsme zjistili, že jich pod magnetem visí už deset a dá se pokračovat dál…
Jako křesťan mám být solí země. Abych se ale mohl stát solí země, musím být připraven k použití. Jsem-li solí, potřebuji někoho, kdo mne použije ve vhodný čas na vhodném místě. Jako koření, jako konzervující látku nebo jako prostředek proti náledí. Když dovolím Bohu, aby se mnou nakládal podle svého uvážení, budu solí země.
Pane, děkuji Ti, že mohu být prospěšný společnosti, ve které žiji. Děkuji Ti za mé rodiče, kteří Ti dovolili, abys je použil jako sůl při mé výchově. Budu rád, když i mne použiješ podle své moudrosti tam, kde to bude třeba. Dej mi k tomu sílu i poslušnost.