Zamyšlení na dnešní den 3.12.2013 (-6, polojasno se sluníčkem, -6)
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte,
a nebudete zavrženi; odpouštějte,
a bude vám odpuštěno. (L 6‚36.37)
Přijímejte děti bez podmínek
Jestliže prosíme za odpuštění, Bůh nás znovu přijímá. Stejně ochotně bychom měli přijímat i my naše děti. Náš syn Marek nám předvedl snad ten nejvyšší stupeň vzpoury. V těch letech prověřoval své náboženské hodnoty tím, že odmítal naše. Rodinných pobožností se sice zúčastnil, ale dával najevo, že o to nijak nestojí. V pátek jsme měli vždycky svůj „rodinný večer“. Společně jsme četli, zpívali a v zimě jsme sedávali kolem sálajícího krbu. To byly chvíle, které naši rodinu po namáhavém týdnu stmelovaly. V atmosféře toho klidného večera jsme mohli spolu klečet, držet se kolem ramen a modlit se. Byl to symbol jednoty a semknutosti rodiny.
Přes týden jsme se s Markem mnohokrát pohádali, padla ostrá slova, odehrály se i nepěkné scény, ale v pátek večer jsme se vždycky znovu objali. Chtěli jsme mu dát najevo, že jej máme stále rádi, přestože mnohokrát nesouhlasíme s tím, co dělá. V těch letech se od nás v rodinném kruhu sice nechal obejmout, ale sám stál jako sloup, se svěšenýma rukama. Dával nám jasně najevo: „Já vám ukážu. Když mě nenecháte dělat si to po svém, budu tady, ale budu se chovat tak, jak chci já.“ Nikdy jsme se nepozastavovali nad tím, že nám naši lásku neoplácel. Stále jsme ho měli rádi. Náš vztah nepodmíněné lásky ho musel v těžkých dobách posilovat, protože jednoho pátečního večera znovu vztáhl ruce a zapojil se do našeho kruhu. A znovu nám začal projevovat lásku.
Bůh nás nikdy nepřestává mít rád. A pokud my jako rodiče zastupujeme před dětmi Boha, musíme být schopni tuto bezpodmínečnou lásku prokazovat rebelujícím teenagerům, i když to někdy může být hodně těžké.
Nancy van Peltová