Zamyšlení na dnešní den 8.12.2013 (-4, zataženo, sem tam sněžení, vítr se zmírnil, -3)
On obrátí srdce otců k synům a srdce
synů k otcům, abych při svém příchodu
nestihl zemi klatbou. (Mal 3‚24)
Přechodné odcizení
Dnes jsem mluvil s kamarádem, který zrovna prožívá pubertu svých dětí. Řekl zajímavá slova: „Nikdy jsem nezažil nic tak ponižujícího, jako při dospívání těch svých puberťáků. Ale je to pro mne dobrá a potřebná škola…“
Jeho slova mne zaujala, protože chvíli před naším rozhovorem jsem četl závěr knihy proroka Malachiáše: „Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva. Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou“ (Mal 3‚22—24).
Nechci se teď pouštět do výkladu tohoto proroctví. Zaujalo mě něco jiného. Také v té době měli rodiče problém s výchovou svých dětí. Podle proroka dokonce docházelo k vzájemnému odcizení.
Chvíli jsem vzpomínal na svou pubertu. Rodiče to se mnou neměli vůbec jednoduché. Ale přežili to oni i já. Dnes spolu máme velice srdečný vztah plný oboustranné lásky.
I když je puberta období složité pro dítě i rodiče, je to současně období, kdy může vzniknout něco krásného. Malé dítě si tatínka a maminku nevybírá. Rodiče jsou mu dáni. Ale v době dospívání se rozhoduje o tom, jakým směrem se bude vzájemný vztah ubírat dál. Zda dojde k odcizení, nebo bude pokračovat budování rodinné pohody.
Je to sice už strašně dávno, ale stále si ještě pamatuji, jak to pro mne bylo nepříjemné, když jsem postupně zjišťoval, že tatínek s maminkou nejsou nejchytřejší na světě. Pak jsem si myslel, že jsou sto let za opicemi. Časem jsem ale začal znovu objevovat jejich moudrost, zkušenosti a lásku.
Dnes už mám dospělé syny. Přesto jsem rád, že mám stále ještě oba dva rodiče. Jak stárnou, role se pomalu obracejí. Kdysi jsem potřeboval já je, nyní stále více oni potřebují mne. Doufám, že se mi podaří jim alespoň z části oplatit jejich lásku a trpělivost, kterou se mnou měli i v době mé puberty.
Pane, děkuji Ti za mé rodiče i za to, že se o ně staráš stejně dobře, jako o mne. Dej mi, prosím, trpělivost, až se u nich začnou projevovat vrtochy stáří.
Vlastimil Fürst