Zamyšlení na dnešní den 9.1.2014 (-2, jela jsem na namrzlé silnici na kole, docela jsem se bála, že sebou seknu, jak stárnu, jsem nejistá, krátce dopoledne sprchlo, pak celkem projasnění, -2) s Míšou u Kubeše, problém s meniskem je i na nebolavé noze…
Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem,
aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil
a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe,
a ty jdeš ke mně?“ …
Mt 3‚13—17
Potvrzení Ježíšova původu
„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.‘ Tu mu již Jan nebránil.
Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil‘“ (Mt 3‚13—17).
V době, kdy Janova popularita stoupá, přichází k němu muž, kterého nikdo nezná. Nějaký Ježíš z Nazareta. Žádá Jana, aby ho pokřtil. Ale Jan se brání. Říká mu, že by to mělo být naopak. Jeho reakce je důkazem, že i v době své největší slávy a popularity je v úzkém spojení s Bohem. Ježíše tehdy opravdu nikdo neznal. Ještě neučinil žádný zázrak, nepronesl jediné kázání, a přece v něm Jan rozpoznal svého Spasitele.
Jak to Jan mohl vědět? Podle čeho to poznal? To nám Matouš neříká. Zbývá jediné vysvětlení: Jan byl v kontaktu s Bohem. Uměl naslouchat Božímu hlasu. Proto poznal, kdo k němu přichází.
Co si asi v té chvíli říkali lidé, kteří to pozorovali? Já na jejich místě bych se začal zajímat o to, kdo to je. Jak to, že s ním Jan jedná jako s někým, kdo si zaslouží úctu? Proč si Jan myslí, že Ježíš nepotřebuje křest? Copak je lepší než farizeové a saduceové, které včera Jan pokřtil, přestože jsou to svatí muži?
Jan nakonec Ježíše pokřtil. Ponořil ho do vody Jordánu jako tisíce dalších. Když Ježíš vystoupil z vody, stalo se něco zvláštního. Ježíš najednou vidí, jak se z nebe snáší holubice a hlas z nebe oznamuje, že ten, který právě vystoupil z vody, je Boží Syn.
A tady mne napadá druhá otázka: Viděli i lidé kolem holubici a slyšeli Boží hlas? O tom se Matouš nezmiňuje. Zaměřil se na to, že tyto projevy Boží přízně viděl a slyšel Ježíš. Jako by nám chtěl říci, že se to vše odehrálo právě kvůli Ježíši.
Proč by ale Ježíš, Boží Syn, potřeboval při svém křtu ujištění, že má nebeský původ? Zítra budeme číst o tom, jak byl Ježíš na poušti pokoušen od samotného ďábla, který si dovolil zpochybnit Ježíšův původ i jeho božství. Proto Bůh svého Syna při křtu ujišťuje, že patří do jeho rodiny. Chce, aby obstál ve zkoušce, která ho za pár dnů čeká.
Lukáš ve svém evangeliu podává v této souvislosti ještě jednu velmi podstatnou informaci. Když Ježíš vystoupil po křtu z Jordánu, modlil se. Nevíme, jak tato modlitba zněla a o co Kristus prosil, ale víme, jaká byla odpověď nebes.
I já se mohu s důvěrou obracet na svého Boha. Nemusím se bát prosit Boha o to, aby mne znovu a znovu ujišťoval o mém přijetí do nebeské rodiny.
Pane, děkuji Ti, že i mne chceš mít ve své rodině, že mne do ní nejen zveš, ale i přijímáš.