Zamyšlení na dnešní den 12.1.2014 (-5, vítr, polojasno, -5)
„Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho
na vrcholek chrámu a řekne mu: ‚Jsi-li Syn Boží,
vrhni se dolů…“
Mt 4‚5—7
Špatná zpráva pro adrenalinové křesťany
Zvláště mezi mladými lidmi se stále šíří popularita adrenalinových sportů — paraglidingu, bungee jumpingu a dalších aktivit, jejichž hlavním smyslem je zažít extrémní nebezpečí. Televize patří k hlavním popularizátorům tohoto druhu zábavy. Přenosy ze závodů a rozhovory s úspěšnými sportovci zvyšují přitažlivost těchto aktivit. Už méně se hovoří o těch, kteří při těchto sportech zemřeli nebo je čeká další život na invalidním vozíku.
Matouš v této kapitole svého evangelia popisuje něco, co mi silně připomíná právě extrémní sporty. Ježíš se setkává s ďáblem, který mu v duchu televizní reklamy nabízí, aby vyzkoušel adrenalin: „Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: ‚Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!‘ Ježíš mu pravil: ‚Je také psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého‘“ (Mt 4‚5—7).
Dříve jsem se domníval, že slova „nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého“ patřila ďáblovi. Myslel jsem si, že ho Ježíš napomíná za to, že pokouší Boha — Ježíše. Až později jsem pochopil, že tím pokoušením myslí to, k čemu ho ďábel naváděl. Kdyby skočil z chrámu a spoléhal přitom na pomoc andělů, bylo by to pokoušením Boha.
To je špatná zpráva pro adrenalinové křesťany. Když se vrhám na padáku ze skály jen tak, pro chvíli vzrušení, v té chvíli je modlitba „pokoušením Boha“. Pokud skáču z mostu uvázaný na laně, je to totéž.
Pokud si ale myslím, že se mě to netýká, protože neskáču padákem, nejezdím extrémní sjezdy na horském kole ani nesjíždím rozvodněné řeky na raftu, mohu se mýlit. Ono to totiž může být stejné i tehdy, když sedám za volant auta nebo motorky. Mnoho lidí se modlí, když usedají za volant. Prosí Boha o ochranu na cestě a pak jedou na plný plyn. Myslí si, že když se modlili, je Boží povinností je chránit. Těmto lidem domlouvám, ať si dají pozor, aby nebyli rychlejší než andělé, kteří je mají ochraňovat.
Je rozdíl, když jedu rychlostí 180 km/h jen proto, abych si dokázal, jaký jsem borec, nebo když stejnou rychlostí jedu ve vozidle záchranné služby. Pokud riskuji svůj život, pak by to nemělo být bezúčelné. Jedná-li se o záchranu života druhého člověka, pak je modlitba namístě. Pak se mohu modlit, i když třeba skáču z mostu do rozvodněné řeky, abych zachránil tonoucí dítě.
Pane, děkuji Ti za příklad Pána Ježíše, který nás učí nedělat zbytečné věci, při kterých riskujeme své zdraví a život. Dej mi moudrost, abych uměl rozeznat, kdy je riskování namístě, a kdy je pokoušením Tebe, mého Boha.