Zamyšlení na dnešní den 19.7.2013 (+8, polojasno,+14, vedro) dnes jedeme s Míšou do Svitav podívat se do Jysku na postele. Postel byla bez šroubů a jedné výztuže a Míšovi spadla na nohu a má ji asi zlomenou v nártu.
Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali.
(Bible, Genesis 33‚4)
Bez smíření se náš život stává utrpením
Včera jsme přemýšleli nad odpuštěním, a tak bych se dnes chtěl věnovat smíření. O to jde v situaci, kdy jsem to já, kdo ublížil druhému a narušil tak vzájemné vztahy.
Jak dosáhnout toho, aby mi poškozená strana dala novou šanci? Jak narovnat to, co bylo díky mému jednání pokřiveno?
Cílem smíření je vrátit vztah dvou lidí do stavu, jaký byl před tím, než jeden ublížil druhému. Pokud se to podaří, často je pak vztah ještě kvalitnější.
Vše začíná v okamžiku, kdy si uvědomím a přiznám svou chybu. Když mi dojde, co jsem způsobil. Pak teprve mohu pokračovat dál v cestě, na jejímž konci je obnovená důvěra a přátelství.
Při úvahách o smíření se mi vždy vybaví příběh dvou bratrů. Odehrál se ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Dvojčata se jmenovala Ezau a Jákob. Mladší Jákob využil hladu a vysílení svého bratra a získal od něj za misku čočky prvorozenství. Později podvodem dosáhl otcovského požehnání. Obojí v té době bylo velice ceněno. Pak musel utéct z domova, protože Ezau se jej za to rozhodl zabít.
V nedobrovolném exilu strávil Jákob dvacet let. Oženil se a později se rozhodl vrátit se domů. Dobře věděl, že ho tam čeká Ezau se svou touhou po pomstě. Přesto se to rozhodl risknout.
Nejdříve za bratrem posílá své služebníky s prosbou o odpuštění. Pak posílá hodnotné dary, opět s prosbou o odpuštění. Jak jeho dar vypadal? Na usmířenou nabízí 200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů, 30 velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků a také 20 oslic a 10 oslů. Téměř šest set zvířat.
Poslední noc před setkáním zůstává sám. Prosí svého Boha o pomoc. Bůh se mu nakonec zjevuje a dává mu znovu jasně najevo, že jej bude i nadále chránit. Tu noc také dostává nové jméno: Izrael — Bůh vítězí. Ráno pak dochází k setkání obou bratrů. Mojžíš je popsal následujícími slovy:
„Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň. Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu. Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil. Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali“ (Gn 33‚1—4).
Když někomu ublížím, je namístě omluva. A pokud jsem způsobil škodu, pak i její náhrada. V Bibli se říká, že bych měl vrátit o jednu pětinu víc. A tak smíření někdy nemusí být laciné. Zkuste si spočítat, jakou cenu mělo stádo, které poslal Jákob svému bratrovi.
Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je přiznat si, že vina je na mé straně. O nic lehčí není ani rozhodnutí, že se omluvím. I pak jsme plni obav z toho, že budeme s naší prosbou odmítnuti. To vše ale vynahradí pocit, který zaplaví naše nitro, když druhá strana přijme nabízenou ruku ke smíření. Když se Ezau a Jákob smířili, plakali štěstím i dojetím. Jeden i druhý znovu našli bratra.
A co když druhá strana naši nabídku odmítne? Počkejme chvíli a po čase to zkusme znovu. Nevzdávejme se po prvním nebo druhém pokusu. Při dlouhodobém odmítání po pár pokusech dejme druhé straně najevo, že naše touha po smíření stále trvá, ale že další krok už nechávám na ní. Může přijít kdykoliv.
Cesta ke smíření není snadná. Ale stojí za to ji podstoupit. Bez smíření se náš život postupně mění v živoření. Pokud jste právě v situaci, kdy toužíte po odpuštění, udělejte vše, abyste ho dosáhli.
A i kdyby vám nakonec nebylo odpuštěno člověkem, nezoufejte. Bůh, který ví o vaší touze po smíření, ocení vaši snahu a znovu obnoví vaši duševní rovnováhu. Přeji vám k tomu Boží pomoc. Vlastimil Fürst