Zamyšlení na dnešní den 20.7.2013 (+10, polojasno, +8 )
Mlčel jsem a moje kosti chřadly,
celé dny jsem pronaříkal.
Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka,
vysýchal mně morek jako v letním žáru.
(Bible, Žalm 32‚3.4)
Skrývání hříchu sráží k zemi
Každý už udělal něco, za co se později styděl. Něco, co by rád vymazal z mysli i ze života. Vzpomenete si na nějakou takovou událost ve vašem životě? Jak vám bylo? Podobné pocity popisuje i král David. Nevím, jakou situaci má David na mysli. Jeho asi nejznámější a v Bibli nejvíce komentovaný hřích byla nevěra s Bat-šebou. Proto je docela možné, že 32. žalm je odezvou na tuto Davidovu životní etapu. „Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.“ Znáte tyto pocity? Znáte stav, kdy se snažíme zatloukat před ostatními? Také se občas snažíte zametat své „pochybení“ pod koberec? Člověk nerad přiznává svůj problém. Spíš se snažíme své chyby maskovat. Jak můžeme svůj hřích skrývat? Tou první možností je hrát si na svatého. Dělat, že se nic nestalo, a když mne druhý upozorní na můj hřích, spustit povyk a vše obrátit proti tomu, kdo se ozval. Přesně podle známého lidového přísloví: „Zloděj křičí: Chyťte zloděje!“ Takto nás reaguje spousta. Snažíme se zatloukat, dokud to jen jde. Teprve pod tíhou důkazů se přiznáme, ale jen k tomu, co nám dokázali. Ale je tu i druhá možnost. Začneme si hrát na svobodné křesťany. Vždyť přece dnes je jiná doba. Nakonec, ani ti druzí nejsou svatí. I oni mají máslo na hlavě. Proto je dobré o těch druhých také něco vědět, abych, v případě potřeby, mohl „kontrovat“. K čemu to vede? Cituji ještě jednou Davida:
„Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.“
Vlastimil Fürst