Zamyšlení na dnešní den 27.7.2013 (+20 v 9,00, )
Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně. (Bible, List Korintským 3‚19)
Jsem poslušný manželíček…
Určitě znáte někoho, kdo je pod pantoflem. Někoho, kdo skáče, jak jeho manželka píská. Co si o něm myslíte? Můj kamarád, když měl pocit, že s ním jeho manželka zase chce cvičit, reagoval slovy: „Jsem poslušný manželíček!“ Naučil jsem se to od něj také a myslím, že to funguje. Manželka hned ví, jaké mám právě pocity. Asi to funguje, protože tuhle větu jsem už dlouho neřekl. Také ženy umějí dát najevo, když s námi nesouzní. Stačí třeba, když je najednou večer rozbolí hlava, a hned víme, na čem jsme.
V naší společnosti je zažité, že muž je pánem domácnosti. A lidová tvořivost k tomu dodává vysvětlení: „Muž je hlava a žena krkem, který tou hlavou otáčí.“ Muži to, že jsou pány, dokazují různými způsoby. Někdo láskou, pozorností, něžností. Jiný křikem, rozkazy a často i násilím. Zvláště tehdy, když se předtím posílí v hospodě a poslouchá moudré rady kamarádů. Nejchytřejší u piva jsou ti, co doma musejí poslouchat jako hodinky.
Vzpomínám, jak jsem byl jednou součástí ujasňování si, kdo je pánem v romském páru. Muž bil svou ženu. Já násilí nemám rád a vůči ženě už vůbec ne. Proto jsem se snažil toho muže uklidnit. Když jsem ho znehybnil, aby nemohl kopat svou těhotnou ženu, ta se hned pustila do mne. A nejen nadávkami, ale i ručně… Raději jsem ho pustil a on se hned pustil do ní. Byl jsem rád, že jsem se, stále ještě v šoku, mohl potichu vytratit.
Dnes je realita taková, že téměř v každém vztahu, nejen mezi mužem a ženou, doutná napětí. V manželství chtějí hrát prim oba — muž i žena. Někdy dochází k tomu, že se jeden druhého snaží nějakým způsobem zmanipulovat a dostat do pozice toho, kdo bude poslouchat.
V manželství máme tři možnosti — spolupracovat, bojovat nebo se navzájem ignorovat. Profesor Jaro Křivohlavý často připomíná, že „spolupráce neznamená spolu prát se“. Je zajímavé, že s tímto problémem se setkáváme už na prvních stránkách Bible. Jméno Adam zná asi každý z nás. Ale málokdo ví, že to bylo původně označení jak pro muže, tak i pro ženu. Adam totiž znamená člověk. Poté, co první lidé zhřešili, můžeme číst, že „člověk svou ženu pojmenoval Eva…“ (Gn 3‚20). Jako by chtěl říci: „Člověkem (a pánem) jsem tu já!“
A tak se s názorem, že muž je pánem tvorstva, setkáváme i mezi křesťany. Na jiném místě v Bibli je napsáno: „Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu“ (Ko 3‚18). Tato slova, vytržená z kontextu, mnozí křesťané zneužívali k obhájení svého názoru, že žena je tu od toho, aby poslouchala. A běda, když ne. Zapomněli přitom, že Pavel pokračuje slovy: „Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně.“
Tento text tedy není návodem k nadřazenosti muže nad ženou, ale radou, která má přinést do našich vztahů řád i lásku.
Přeji vám, aby ve vašem vztahu s partnerem (partnerkou) bylo co nejméně bojů nebo vzájemného ignorování. Ať co nejvíce společného času prožijete ve vzájemné spolupráci.
A když už budete mít tendenci spolu prát se, nezapomeňte na to, že máte možnost volby — boj, napětí, stresy na straně jedné, nebo spolupráce, pohoda a láska se všemi jejími příjemnými stránkami. Někdy stačí jen neoplácet a nepřikládat pod kotel. Vlastimil Fürst