Zamyšlení na dnešní den 29.4.2013 (+1, hustá mlha, +3 )
Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. (Bible, 1. List Korintským 8‚9)
Svoboda podle apoštola Pavla
Rozhodující oblastí, v níž nám pomáhá Pavlova zásada o ohledu na svědomí jiných, je přátelství a životní partnerství. Nějaký mladý muž má například vážnou známost a chce se oženit. Nevidí však nic zlého na tom, když jde s jinou ženou, s níž hrává pravidelně tenis, po hře do společné sauny. Domnívá se, že je svobodný a může si dělat, co mu působí potěšení, a že to navíc není projev nevěry vůči jeho vážné známosti.
Když ta ovšem protestuje, protože to nedokáže snášet, zazní často výčitka, že je příliš prudérní a malicherná a že nemá právo omezovat ho v jeho svobodě. Tady to není svědomí jeho přítelkyně, na něž musí brát přítel ohled, nýbrž její cit. Nesmím dělat nikdy ze svých vlastních pocitů nejvyšší normu. V přátelství musím brát ohled také na city svého partnera. Nestačí říci, že na tom přece nesejde, když budu cítit jako výraz své svobody jít s jinou ženou do společné sauny. Je docela možné, že tomu mladému muži na tom skutečně nesejde a jeho věrnost k přítelkyni to nijak neumenší. Musí však přece brát přítelkyni natolik vážně, aby se jí nesnažil vemluvit, jak se má ona sama cítit, jak svobodná a velkorysá má být ona. Brát druhého vážně a nečinit si nárok na hodnocení jeho citů, to je předpoklad pravého přátelství a životního partnerství.
Znám mnoho manželů, kteří se domnívají, že by mohli žít v takzvaném manželském trojúhelníku. Většinou však partner či partnerka po krátkém čase vycítí, jak to prostě nejde, jak při vší ochotě přiznat druhému svobodu jsou ve svém citu zraněni natolik, že vztah svého partnera k někomu jinému už nejsou schopni déle tolerovat. Pravá svoboda se pak projeví v tom, že se z ohledu na partnera dokážu zříci vztahu, který je pro mne důležitý. Většinou se však raději vedou pravé války o víru. Argumentuje se tím, že ten druhý ještě není dost zralý, aby pochopil, že nesmí přece jiného v jeho svobodě omezovat, že je to dnes prostě třeba akceptovat, protože je to docela běžné. V takových názorech a výrocích je cítit vlastní nesvobodu, nesvobodu vůči vlastním citům a přáním. Tady právě může pomoci Pavlova zásada: „Všechno je mi dovoleno — ano, ale ne všechno prospívá.“ Rozhodující je, že beru druhého člověka vážně v jeho svědomí a citu a že jeho svědomí a cit nezraním.
Anselm Grün: Cesty ke svobodě
—————————————————————————————————————
Nesvoboda nebo svoboda
je důležitá dobrá dohoda
kam až se zajít smí
umět udržet tajemství
a nebrat lidem iluze