Zamyšlení na dnešní den 29.9.2013 (0, +3) uklidili jsme dřevo od Jirky do stodoly, cca 1,8 skládaného metru
A ten muž, který vysadil vinici
a ještě z ní nesklízel,
ať se vrátí domů, aby nezemřel ve válce,
a aby muž jiný (cizí) z ní nesklízel.
(Bible, Dt 20‚6, překlad autora)
Zasadit strom
Založit vinici byla dřina. Zhruba řečeno: Pozemek se nejprve zbavil kamenů a pak obehnal živým plotem či hradbou z kamenů proti škůdcům (Nu 22‚24 aj.). Vinice se musela hlídat. Kolemjdoucím bylo dovoleno utišit hrozny žízeň, ale nesměli nic vynášet (Dt 23‚24). Škody spáchané ve vinici musely být nahrazeny (Ex 22‚5). První tři léta se hrozny nesměly sklízet, čtvrtého roku patřila úroda Hospodinu (z vděčnosti za její vzrůst, jež nepocházel z lidských mozolů, ale z Hospodinovy milosti) a až pátý rok se mohl zakladatel vinice těšit z úrody pro vlastní užitek (Lv 19‚23—25). Při vinobraní (Svátek stánků) měly paběrky zůstat „chudému a příchozímu“ (Lv 19‚10). Z uvedeného je patrné, že zakladatel vinice byl od vojenské povinnosti osvobozen na (až) čtyři roky. Ale důležitější je rozpoznání, že založená vinice byla hodnotou napomáhající životu rodiny i člověku v nouzi (paběrky pro chudé, utišení žízně).
Založit vinici při nejisté existenci ve starověké Palestině byl čin vytvářející hodnoty pro život druhého či pro budoucí generaci. Válka ničí, ale v Hospodinových řádech je upřednostněna tvořivost navzdory zkáze. Můžeme textu porozumět takto: z výdobytků vaší dřiny má mít prospěch také člověk v nouzi. Domnívám se, že takový potenciál čeká na své rozvinutí v každém člověku.
Bože, dej nám sílu pomáhat si a žít životodárně. Děkujeme, že se máme v nouzi o koho opřít. Děkujeme Ti za naše blízké, z jejichž obětavého působení žijeme.
Josef Dvořák