Zamyšlení na dnešní den 31.1.2014 (-5, velký vítr, -6) Míšovi utekl v lese Hector, prosím ať se vrátí v pořádku
„Blaze těm, kdo jsou pronásledováni
pro spravedlnost, neboť jejich je
království nebeské.“
(Mt 5‚10)
Jsme Boží velvyslanci
Ježíš se znovu vrací k myšlence spravedlnosti: „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské“ (Mt 5‚10).
Při pohledu nazpět si uvědomuji, že spoustu problémů jsem si způsobil sám. A zbytečně. Jednou jsem však trpěl pro spravedlnost. Alespoň jsem si to tehdy myslel. Maminka ale říkala, že trpím pro svou hloupost.
Studoval jsem tehdy průmyslovku. Jeden z učitelů používal dost zvláštní způsoby hodnocení. Stěžovali jsme si u ředitele, ale nic se nezměnilo. Nakonec jsem se rozhodl napsat stížnost na Ministerstvo školství…
Tři týdny se nic nedělo. Pak jednoho dne zaplnilo školní parkoviště asi čtyřicet černých aut s pražskými poznávacími značkami. Školu zaplavili ministerští úředníci. A výsledek? Ředitel přišel o prémie, kantor dostal důtku a pár dalších učitelů mělo snížené osobní hodnocení. Až do konce studia se mi někteří z postižených mstili…
V době pronásledování a útlaku si máme připomínat Ježíšova slova: „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“
Půjdeme-li v životě s Ježíšem, musíme počítat s tím, že to nebude vždy snadné. Ne, nemusíme se bát, že budeme žít ve stálém a nepřetržitém pronásledování. Ale i v pronásledování nám může přinášet radost vědomí, že „království nebeské je naše“. Můžeme se radovat z toho, že jsme držiteli vstupenky, která nám umožní vstoupit branou do věčného života ve společnosti, kde už touha po spravedlnosti nebude odměňována perzekucí, šikanou, vězením nebo smrtí.
Pán Ježíš zde už podruhé používá formulaci „protože jejich je království nebeské“. Poprvé to prohlásí o „chudých v duchu“, podruhé o těch, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost. Ježíš říká, že někteří lidé, kteří žijí na naší planetě, mají svůj domov v nebi. Jsou občany nebeského království. A na naší zemi jsou v roli vyslanců.
Když jsem četl tato slova, přemýšlel jsem o tom, jak je na tom člověk, který je jako velvyslanec poslán někam, kde jsou lidé vůči jeho vlasti nepřátelští. Jak se cítí, když mu lidé na každém kroku dávají najevo, co si myslí o něm i o jeho zemi. Jak v takové situaci potřebuje cítit a vnímat podporu vlády, která ho vyslala na jeho misi.
Pane, jmenoval jsi mne velvyslancem Tvého království v mé rodině, na mém pracovišti a v mém městě. Pomoz mi, abych se tohoto úkolu nezalekl. Děkuji, že mi v Matoušově evangeliu vystavuješ pas nebeského království. Díky za ujištění, že i já jsem občanem Božího království.