Zamyšlení na dnešní den 31.7.2013 (+12, polojasno, +18, ztratila se kočka a 2 koťata při bouřce 29.7.2013 a ta zbylá trpí a hledají je… )
Jestliže má některý bratr nevěřící ženu a ona je ochotna s ním žít, ať ji neopouští. A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, ať svého muže neopouští. Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena ve svém muži. Vždyť jinak by vaše děti byly nečisté, avšak nyní jsou svaté. (Bible, 1. List Korintským 7‚10—16)
Smysl smíšených manželství
Zvláštní pozornost věnuje apoštol Pavel smíšeným párům, ve kterých se jeden z partnerů stal či je křesťanem, zatímco druhý ne. Ačkoliv bychom si to moc přáli, text jednoznačně neříká, zda jsou tato manželství rozdělena na základě toho, že jeden uvěřil po svatbě, nebo zda vznikla na základě toho, že si věřící vzal nevěřícího. Ostatně právě tato věc přináší do našich společenství mnoho bolestí. Věřící (rozuměj pokřtěný člen církevního společenství) bývá trestán za to, že si namluvil nevěřícího (ovšem není jasně řečeno, co je to „nevěřící“, přičemž je téměř sektářské omezit pojem „věřící“ na příslušníka stejného sboru či církve). Zkusme si však představit, že ten „nevěřící“ je dokonce členem sboru, váženým členem církve — a přesto se chová jako nejhorší pohan, zapřel Pána svou životní praxí.
Náznak konce 7. kapitoly 1. listu Korintským (verš 39.), že je vdova či vdovec oprávněn vstoupit do nového manželství — ale jen v Pánu — vypovídá více o odpovědnosti věřícího (vdovy, vdovce) než o nároku na víru toho, koho si bere. Odkaz na 2K 6‚14 je pouze záležitost tradičního pochopení, protože v textu se jedná o zapřažení do cizího jha, do podniků, které nejsou založeny na čistém byznysu a poctivé práci, nemají za cíl Boží cíle. Zde není řeč o manželství, ale o smlouvách, které uzavíráme často bez mrknutí oka. (Pozor na poctivý výklad!)
Podle tohoto apoštola stojí i tak za to, aby manželství trvalo. Manželé jsou sice rozděleni svou vírou, nicméně i Pán Bůh respektuje jejich vztah. Partner je díky věřícímu posvěcen, tj.: patří mezi ty, na které Pán Bůh bere zvláštní ohled jako na své nejbližší. Je to povzbuzením a novou nadějí pro všechny, kdo v takovém svazku žijí či z něj pocházejí. Sice jsou rodiče každý jinde svou vírou, jeden věří v Krista a druhý třeba v dobro, a přesto jsou svaté i jejich děti, Pán Ježíš na ně pohlíží jako na svoje vyvolené.
Vztah muže a ženy je sice jednou z nejsilnějších stránek našeho pozemského bytí, ale za manželství se nesmí položit život, není totiž tím nejdůležitějším na zemi. Kristův člověk by také neměl být otrokem manželství. Pokud nevěřící partner chce jít, ať jde. Takové rozpadlé manželství nepotřebuje dlouhé rozbory a mučení církevními tresty. Spíše tiché společenství, aby se bolesti včas uzdravily. Oběť věřícího partnera nemůže spasit nevěřícího, proto není třeba lpět za každou cenu na tom, aby manželství trvalo, když se nevěřící chce rozvést. Zároveň tato slova jemně připomínají, kdo může člověka spasit: Je to vždycky Boží dílo! Toho druhého měnit nikdy nemůžeš. Jen Pán Bůh může změnit všechno. I naše manželství jako celek, i každého z nás. Jen v Kristu je naděje!
Pán Bůh stvořil manželství, proto je On sám zárukou jeho trvání, ať je vztah procházkou rájem, či náročným výstupem horským průsmykem. A to i ve složitých vztazích smíšených párů. Věřme tomu a divme se společně Pánu Bohu a jeho dílu!
„Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.“ (Ř 11‚33—36) Daniel Kvasnička