Zamyšlení na dnešní den 31.8.2013 (+7, polojasno, +7 ) prázdniny skončily….
Padla-li jsem, povstanu, sedím-li ve tmě, mým světlem je Hospodin. (Bible, Micheáš 7‚8b)
Pravá láska
„Pane, jak mám k tobě vést svého syna, když ho vídám jen osm týdnů v roce?“
Od té doby, co jsem se s otcem svého syna rozvedla, jsem se stala křesťankou, znovu se vdala a měla další děti. V srdci jsem si přála, aby mé nejstarší dítě také přijalo mou víru.
Když jsem jednoho rána rozjímala nad otevřenou Biblí, padl mi zrak na verš u Jeremjáše 31‚15: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou.“ Ten přesně vystihoval mé rozpoložení v té chvíli. Pak jsem pokračovala ve čtení: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy… Je naděje pro tvé potomstvo… Synové se vrátí na své území“ (Jr 31‚16.17) Bůh mi naznačoval, že pro něj není problém zachránit mého syna, budu-li jednat ve víře a spolupracovat s ním.
Spolupráce s Bohem představuje neustálé učení a musím přiznat, že jsem se měla co učit. První lekcí bylo uvědomit si, že nejlepší způsob, jak bych mohla ovlivnit mého syna, není tlačit na něj prostřednictvím mého životního stylu, nýbrž dávat mu najevo bezpodmínečnou lásku.
Zadruhé jsem si ujasnila, že Bůh zná mého syna lépe než já a že mě povede a ukáže mi, jak se dotknout synova srdce, pokud já budu s Bohem ochotně spolupracovat. Občas nastaly chvíle, kdy jsem na svého syna zareagovala v hněvu, abych se následně užírala lítostí nad tím, že jsem ho spíše odpudila od Boha, než abych jej k němu přiváděla. Pak mi Bůh vždy připomenul zaslíbení u Micheáše 7‚8: „Padla-li jsem, povstanu, sedím-li ve tmě, mým světlem je Hospodin.“ Po přečtení tohoto oddílu v Písmu jsem opět povstala, poprosila Boha i svého syna o odpuštění a zkoušela to znovu. Tímto způsobem se mi každá chyba a zakopnutí staly příležitostí k růstu.
Jelikož jsem chtěla u svého syna vybudovat vědomí, že patří do naší rodiny, snažila jsem se využívat každé příležitosti k trávení času s ním. Mým mladším dětem se dostalo požehnání být svědky naší bezpodmínečné lásky a uvědomit si, že ta láska patří i jim.
Ačkoliv Bůh nikdy neplánuje rozbíjení rodin a domovů, bylo krásné sledovat, jak Bůh dokáže vykřesat to dobré z jakékoli situace, kterou mu svěříme do rukou. Jsem mu opravdu vděčná za to, co v mé rodině i pro moji rodinu dělá. Julie