Zamyšlení na dnešní den (+4, polojasno, mírný vítr, +6) byl u ns na skok brácha Jirka
Otec sirotků, obhájce vdov
je Bůh v obydlí svém svatém.
(Bible, Žalm 68‚6)
Otec sirotků
Když mi bylo patnáct let, obdržel jsem neočekávaný dopis, který ve mně vzbudil značné emoce. Obsahoval pozvání, abych jel autobusem navštívit svého otce. Patnáct let žádný dopis, žádný telefonát, naprosto žádná komunikace z jeho strany — a najednou toto? Jak jsem odpověděl? „Ani náhodou! Jestli mě chceš poznat, můžeš se trochu vynasnažit a přijet za mnou domů!“ Nikdy jsem od něj už odpověď nedostal. Život šel dál, ale Bůh měl pro tohoto chlapce bez otce svůj plán. Dva roky po onom zvacím dopise se můj nebeský Otec sklonil, zaklepal mi na rameno a dotkl se mého srdce. Byl jsem zrovna na nějaké mládežnické konferenci, když jsem procházel kolem stolu, na němž byly vystaveny Bible ve vydání rozvrženém k přečtení za jeden rok. U toho stolu jsem se zastavil a mé svědomí se začalo ozývat: „Chceš-li se naučit být skutečným otcem, přečti si tuto knihu.“ Tato myšlenka mě zarazila, protože jsem neměl sebemenší chuť vystavovat svou budoucí rodinu tomu, čím jsem jako dítě prošel. Nicméně jsem tuto výzvu nechal být.
Ale Bůh to se mnou nevzdal. Kolem onoho stolku s Biblemi jsem musel projít před i po každém večerním setkání. Pokaždé, když jsem kolem něho procházel, se mé nutkání si jednu Bibli koupit zvětšilo. Po posledním setkání už to nutkání bylo tak silné, že jsem se nemohl Božímu působení na mé srdce dále vzpírat. V ten okamžik jsem mu slíbil následující: „Dobrá, tuto knihu si přečtu jednou, a jestli se mi do konce mého čtení nepředstavíš jako skutečný Bůh, tak jdu dál.“ Jak málo jsem tušil, k čemu všemu tento slib povede. Při čtení té Bible se mi začalo dostávat úžasného poznání. K mému srdci promlouvala řada úžasných zaslíbení, ale především v mém nitru došlo ke změně. Bůh mi zjevil, čeho se ten jeho plán vlastně týká: „Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém“ (Ž 68‚6). Bůh mi zjevoval, že byl mým Otcem i v době, kdy jsem vlastního otce vůbec neznal. Jak cenná tato informace pro mě byla! Právě v tu chvíli jsem si uvědomil, jak dobrý je Bůh. Cítil jsem v sobě velký hněv kvůli rozhodnutím a volbám svých rodičů, které měly na mé sestry a bratra tak neblahý dopad. Opustí-li rodinu otec, stává se život značně nejistý, obzvláště když se musíte často stěhovat, bydlet na ubytovnách pro sociálně slabé a žít z poukázek na nákup potravin. Můj hněv a vztek narostly do bodu, že jsem už ani nechtěl s vlastní rodinou být. Hledal jsem únik v domovech svých kamarádů, avšak Bůh chtěl, abych mu svou minulost odevzdal a mohl tak svým působením přispět ve své rodině k dobrému. Když jsem pravidelně trávil čas nad Božím slovem, vzal mi nebeský Otec můj vztek nad naší rodinnou situací a přeměnil ho v lásku a touhu po uzdravení a obnovení pořádku.
„A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem“ (Ez 11‚19.20). Při čtení tohoto a mnoha dalších zaslíbení jsem si uvědomil, že Bůh chce proměnit mé tvrdé srdce a nahradit ho srdcem z masa, aby mohl přinést do své rodiny lásku. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem toto niterné volání pochopil a začal ho ochotně přijímat, nicméně po odevzdání všech svých neradostných vzpomínek a zraněných pocitů Kristu jsem zažil ohromné osvobození! Bez břemen hněvu a vzteku jsem začal prožívat skutečnou hojnost života. „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti“ (J 10‚10). Příležitost setkat se s mým vlastním otcem se mi naskytla v osmadvaceti letech. Moc jsem toužil říci mu o nebeském Otci, kterého jsem poznal.
Prvním dárkem, který jsem svému otci věnoval, bylo objetí, tím druhým pak byla Bible. Bylo to poněkud nezvyklé, sedět s naprosto cizím člověkem a dozvídat se o něm. První noc jsme si povídali hodně dlouho a on se mi za minulost ochotně omluvil. Od té doby se jednou ročně navštěvujeme a občas si zavoláme. Nevím, co vše má Bůh v plánu, ale doufám v následující zaslíbení: „A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový“ (L 1‚17). Nepřál bych si nic jiného, než aby můj otec trávil věčnost uprostřed rodiny skutečného Otce nás všech.
Alexander Fowler (Forewer Family)