Zbytečně se namáháte
(14.10.2011 ráno začátek, 16.10. 2011 dokončení)
Zbytečně se namáháte
A marnost počínání svého znáte
Tak pojďte se už se mnou smířit
Vím, kam vaše kroky míří
Vždyť všechno dávno o vás znám
Můj Duch chce v srdcích vašich chrám
Udělat si a přebývat v nich
A vyhnat hřích a rozehřát sníh
Vymést tu špínu a závěje
Ať zase se ve vás zachvěje
Radost a touha veliká
Pojďte teď o tom přemítat
V rozjímání o životě svém
Ať není pouhopouhým snem
To, co o ráji víte
Ať nejen marně sníte
O věčnosti a dokonalém bytí
Já umím i zpřetrhanou nití
Zašít váš tak děravý šat
Že jdete sami, to je znát
Trní a hloží odírá vám kůži
A dech se námahou tou v chřípí úží
Nazí jste a bědní, zcela slepí
Nohy do krve zbodaly vám střepy
A nadarmo vlečete se pustinou
Než váš čas vyprší a dny pominou
Tak pojďte, kam vás vedu já
Jsem jediný, kdo cestu domů zná
U mne odpočinutí je jisté
Voda a chléb i šaty čisté
Tak rád očistím vaše rány
Obvážu všechny srdce šrámy
Lůžkem vám bude náruč moje
Slyšíte, zbloudilé děti moje?