Zamyšlení 5.4.2014 (+5, zataženo, +2) návštěva u Ninušky
Obrana před vyhořením
Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh. Mt 8,18
V 1975 popsal Hendrich Freudenberger syndrom vyhoření. Postihuje hlavně lidi, kteří pomáhají druhým – lékaře, učitele, manažery, policisty, záchranáře, pastory a další. Jde o „ztrátu profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí, což je nejčastěji spojeno se ztrátou činorodosti a poslání; projevuje se pocity zklamání a hořkosti při hodnocení minulosti…“
Samotné vyhoření je výsledkem dlouhodobého a pozvolného procesu. Nepřichází ze dne na den. Nenápadně se vplíží do života a pak udeří. Postupně ztrácíme zájem o práci i o osobní rozvoj. Spokojujeme se s každodenním stereotypem. Snažíme se pouze přežít další den bez zbytečných problémů. Opouští nás touha po hledání a iniciativě.
Možná jste se s tím už setkali. Najednou se netěšíte do práce. Už pouhé pomyšlení na to, že se zase setkáte s klienty, ve vás vzbuzuje nepříjemné pocity a někdy dokonce i nevolnost. Když se přinutíte a „silou vůle“ začnete pracovat, výsledek je žalostný. V noci se budíte a nemůžete spát. Přitom jste ještě nedávno byli v pořádku a práce vás naplňovala. Tak proč najednou taková změna? Jednoduše proto, že jste „vyhořeli“.
V této souvislosti je zajímavé přečíst si kratičký text z Matoušova evangelia:
„Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh“ (Mt 8,18). Na první pohled nezajímavá informace, oddělující od sebe dva příběhy z Ježíšova života. Pokud se ale zamyslíme nad tím, co se dělo předtím, než Ježíš odjel s učedníky na druhý břeh, dostane tato krátká zpráva nový obsah.
Ježíš prožil období, kdy k němu přicházeli nemocní z širokého okolí a spolu se svými učedníky je uzdravoval a také učil, jak žít v souladu se zákony, které do jejich těla vložil jejich Stvořitel. Když Ježíš uzdravil prvního člověka, učedníci byli nadšeni. Jenže po prvním zázraku následoval další a další, až si na tuto činnost začali zvykat jako na něco běžného. Když Ježíš po Kázání na hoře obnovil svou léčitelskou činnost, učedníci se tomu už ani nediví.
Ježíš vidí zástup i své učedníky. Vnímá, že se u nich odehrává změna. Prvotní nadšení z povolání k této práci je postupně opouští. Přestávají vnímat rozdíl mezi svou původní profesí a současným děním. Nevidí kolem sebe jednotlivé lidi, vidí dav. Hrozí jim syndrom vyhoření. Pokud nedojde k rychlé nápravě, jejich zájem o druhé lidi vyhasne.
Je docela možné, že se učedníci na Ježíše zlobí, když dává příkaz, aby opustili zástup. Je tu tolik lidí, kteří se obdivně nedívají jen na Ježíše, ale i na jeho učedníky. I oni už se stávají slavnými. Tak proč nevyužít příležitosti, která se naskytla?
Ježíš ví, že se učedníci potřebují na chvíli zastavit a znovu v klidu, v ústraní přemýšlet sami o sobě, přemýšlet o Ježíši a jeho poslání i o tom, proč to všechno dělají. Ježíš je na lodi odváží na protější břeh. Chce je naučit prevenci proti syndromu vyhoření.
Pane, děkuji, že i mne učíš umění občas vypnout a přijít k Tobě znovu si dobít mé vnitřní baterie.
Vlastimil Fürst 5. Duben 2014 Zamyšlení