5

5.5.2014 (-5, polojasno, zima, +3)

Radost (evangelium) nelze umlčet

A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne, aby se to někdo dověděl!“ Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině. Mt 9,30.31

V současné době hledají křesťané odpověď na otázku, jak oslovit dnešního člověka. Odborníci vymýšlejí nové metody evangelizace, církve uvolňují na misii obrovské finanční prostředky, a křesťanů stále ubývá. Čím to je? Jak tomu zabránit?
Vraťme se k příběhu dvou slepců. Jeho závěr se podobá mnoha jiným příběhům o uzdravení:
 „A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: ‚Ne aby se to někdo dověděl!’ Oni však šli a rozhlásili to po celé té krajině“ (Mt 9,30.31).
Už včera jsem připomínal, že Ježíš netouží po slávě. Tu měl už v nebi. Touží po záchraně všech nemocných. Přeje si, aby v nebi nechyběl ani jeden člověk. Udělal vše pro záchranu každého z nás. Nyní je jen na nás, zda jeho nabídku přijmeme.

Snažil jsem se vžít do situace člověka, který byl slepý, a nyní vidí. Teď ho jeho lékař žádá, aby o svém uzdravení mlčel. Vždyť to nejde! Nejde dělat i nadále slepého, když vidím. A navíc když mám spoustu dalších přátel, kteří mají podobné problémy. Vždyť bych byl sobec, kdybych jim neřekl o tom, že mohou být vyléčeni.

Protože celý život bojuji s nadváhou, často slyším od druhých lidí zaručené rady, jak zhubnout. Když jsem před časem během půl roku zhubl čtrnáct kilo, také jsem si svou metodu nechtěl nechat pro sebe. Přál jsem si, aby všichni lidé, kteří mají jako já trápení se svou váhou, mohli prožít stejnou radost.

Radost není možné skrýt. Nemá smysl se přetvařovat. Vzpomínám si na okamžik, kdy jsme s doktorem Kubíkem vedli v lázních Jeseník seminář Umění žít se stresem. Většinou jsem to byl já, kdo měl během přednášek na starosti téma občas odlehčit vtipnou poznámkou. Jednou však můj kolega pronesl poznámku, kterou mne tak rozesmál, že pak už celou přednášku musel dokončit sám. Když jsem se pokoušel mluvit, přišel nový záchvat smíchu, který zase rozesmál celý sál.

Ježíš otvírá oči oběma slepcům a plní jim tím jejich největší přání. Znovu vidí. Mohou se radovat z krásy, kterou vidí všude kolem sebe. A oni se dokážou radovat. O jejich příběhu si během krátké doby vyprávějí lidé v celé krajině. Další nemocní díky této zprávě dostávají odvahu přijít za Ježíšem se svou nemocí. Všichni, kteří k němu přijdou, jsou uzdraveni.

Mnoho lidí se dnes nedokáže radovat ze života. Naučili se vidět jen to zlé. Jsou slepí, protože nevidí to, co by jim mohlo způsobit každý den novou radost. Neumí se radovat z toho, že mají co jíst, kde bydlet, že jim slouží ruce a nohy… a tak bychom mohli pokračovat. Ježíš je může vyléčit. To není teorie. Je to má zkušenost. I mě učí vidět svět z lepšího úhlu. Radovat se z toho, co často považujeme za samozřejmost.

Pane, děkuji, že dokážeš otevírat mé oči, abych kolem sebe viděl spoustu důvodů k radosti. Pomoz mi, abych se nebál o svou radost podělit s lidmi v mém okolí. Otevři i jejich oči, ať se můžeme radovat společně.

VLASTIMIL FÜRST 5. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ

.

Přejít nahoru