6.6.2014 (0, c hladné ráno, celkem teplý a slunečný den, +9) Míša mi odjel do Itálie, vrátí se až 15.6.2014….
Práce v sobotu není vždy hřích
V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. Když to viděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!“ On jim však řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím? A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny? Pravím vám, že zde je víc než chrám.Mt 12,1-6
V naší rodině byla sobota svátkem. Přestože to tehdy byl pracovní den, do školy jsem nechodil a dostával jsem za to dvojky z chování. Místo školy jsem chodil s rodiči na bohoslužbu.
„V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. Když to viděli farizeové, řekli mu: ‚Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!’ On jim však řekl: ‚Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím? A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?’„ (Mt 12,1-6).
Občas mám pocit, jako bych se s těmi farizeji setkával osobně i v mé církvi. V dětství na mě takoví lidé žalovali mé mamince, že dělám věci, „co se v sobotu dělat nesmí!“ Maminka na to s láskou trpělivě odpovídala, že jsme ještě malí, a tak to bude ještě chvíli trvat, než pochopíme, proč je v sobotu to nebo ono dobré odložit.
Vzpomínám si, jak byly jednou podobné stesky na mé prožívání soboty adresovány mému dědovi. Chvíli si mlčky prohlížel člověka, který si na mě stěžoval, a pak s vlídným úsměvem odpověděl: „Měj s námi strpení. Vždyť Bůh ho má i s tebou!“
Líbí se mi, jak Ježíš odpovídá lidem, kteří se stavějí do role strážců mravnosti celého národa. Protože to jsou vynikající znalci židovských Písem, připomene jim dva příběhy.
Ten jeden se vlastně odehrával i v jeho době každé sobotní ráno. To byl čas, kdy kněží ve svatyni pokládali na stůl čerstvý chléb. Vždy v noci z pátku na sobotu museli upéct dvanáct chlebů. Když je pak dali v sobotu ráno na své místo, museli také sníst chleby, které byly ve svatyni od minulé soboty. A tak se z kněze, který měl v sobotu službu v židovském svatostánku, stával každý pátek večer pekař. Pracoval v sobotu, a přesto byl podle Ježíše bez viny.
Druhý příběh je z doby, kdy David utíká před svým tchánem Saulem. (Popisuje ho 21. a 22. kapitola 1. knihy Samuelovy.) Cestou dostal od kněze Achímeleka posvátný chléb ze svatyně. Z příběhu vyplývá, že se to vše odehrává v sobotu. A přestože ten den podniká dlouhou cestu, je podle Krista bez viny.
Ježíš dobře ví, že motivem farizejské starostlivosti o jednání jeho učedníků není starost o dodržování zákona, ale snaha najít na Mesiáši něco, zač by ho mohli obžalovat a zabít. Přesto jim odpovídá vlídně a má s nimi svatou trpělivost. Svým jednáním ukazuje, jak Bůh jedná s hříšníkem. Nejde mu o okamžité odsouzení, ale snaží se přivést hříšníka k pokání a nápravě.
Pane, děkuji Ti, že máš svatou trpělivost i se mnou. Prosím, naplň i mé srdce Tvojí láskou a trpělivostí, zvlášť vůči mým nejbližším. Děkuji.
VLASTIMIL FÜRST 6. ČERVEN 2014 ZAMYŠLENÍ