7.4.2014 (-1, polojasno, +8) pohřeb tety Jany v Bratislavě – nebyli jsme, jen poslaná básnička
Je Ježíš necita?
Jiný z učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce.“ Ale Ježíš mu řekl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“ Mt 8,21.22
„Jiný z učedníků mu řekl: ‚Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce.’ Ale Ježíš mu řekl: ‚Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé’„ (Mt 8,21.22).
Mamince zemřel táta, když byla nemocná. Bydleli jsme ve Vyškově a pohřeb byl u Příbrami. Ošetřující lékař jí tehdy cestu na pohřeb zakázal. Řekl: „Pokud pojedete, tak za pár dní budeme pohřbívat vás.“ Vím, že maminku dlouho trápilo, že nemohla být u rozloučení s jejím tátou.
Učedníka, který právě přišel o tátu, musela Ježíšova slova ranit. Byla to podobná bolest, jakou prožívala maminka, když umřel můj dědeček a ona kvůli nemoci nemohla jet na jeho pohřeb.
Jenže tento učedník nebyl nemocný. Mohl si na pár dnů odskočit, pohřbít otce a pak by se zase vrátil za Ježíšem. Proč mu v tom Ježíš brání? Je opravdu takový necita?
Jako chlapec jsem si myslel, že klíčem k pochopení je následující věta Matoušova evangelia, kde je napsáno, že Ježíš „vstoupil na loď a učedníci ho následovali“. Kdyby se tedy tento učedník vzdálil na pohřeb svého otce, nestihl by odjezd lodi. Později jsem pochopil, že Ježíš se pohyboval na celkem malém území, a proto by ho učedník mohl později vyhledat.
Proč tedy Ježíš říká tato slova, která se nám jeví jako necitlivá? Na co naráží? Apoštol Pavel napsal ve svém dopise Židům následující radu: „Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!’„ (Žd 3,15). Odvolává se na 95. žalm, který vybízí, abychom neodkládali rozhodnutí následovat Ježíše, pokud jsme k tomuto kroku vedeni Božím Duchem. Žalmista píše: „On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy“ (Ž 95,7-9).
Když Bůh vyvedl svůj lid z Egypta, chtěl jej co nejrychleji dovést do země, kterou slíbil Abrahamovi. Po přípravě pod horou Sínaj, kdy dal lidu základní zákony, stanuly zástupy Židů na břehu Jordánu. Během čtyřiceti dnů mohli dojít do cíle. Jejich cesta se nakonec protáhla na čtyřicet let. Nedokázali poslechnout hlas Božího Ducha a věřit, že to s Bohem dokážou.
Ježíš vybízí tohoto učedníka, aby šel za ním hned. Ví, že když odejde pohřbít svého otce, už se nevrátí. Začne vyřizovat dědictví a starosti o hospodářství a dům ho pohltí natolik, že na Ježíše a jeho království zapomene. Proto mu radí, aby poslechl hlas, který ho volá na cestu do Božího království.
Pane, dej mi sílu, abych dnes udělal vše, k čemu mne vyzve Boží Duch. Otevři mé oči, abych viděl skutečný cíl mého života – Tvé království.
Vlastimil Fürst 7. Duben 2014 Zamyšlení